Inflace je v posledních měsících skloňována jako jeden z největších rizikových faktorů pro akciové trhy. Květnový meziroční růst spotřebitelských cen v USA o pět procent byl nejvyšší od roku 2007, přesto akcie rostly. Nabízí se tedy otázka proč.
Odpovědí může být jednak to, že investoři skutečně rizikovou úroveň inflace viděli ještě výše než oznámená data. V potaz lze brát i to, že sázky na rostoucí dluhopisové výnosy se staly v posledních měsících jedním z nejpopulárnějších obchodů a tento obchod může být zkrátka aktuálně již vyčerpán podle tržního úsloví „buy the rumor, sell the news“, což vedlo k uzavírání pozic a poklesu výnosů.
Dalším důležitým faktorem může být sílící převaha názoru z investorské veřejnosti, že vyšší inflace bude skutečně jen přechodná a vrátí se na cíl Fedu, což centrální banka bubnuje do éteru již řadu měsíců.
S tím koneckonců docela korespondují i zveřejněná CPI data, kdy téměř třetinu meziročního růstu zajistily rostoucí ceny ojetých vozů, jež jsou důsledkem tenzí v dodavatelských řetězcích v rámci autoprůmyslu.
V neposlední řadě s tím může souviset i rostoucí přesvědčení, že Fed zkrátka nebude utahovat, ani když se inflace dostane stabilněji na úrovně mezi 2,5 až třemi procenty, kde by se utahování očekávalo. To z důvodu, že zotavování trhu práce v USA podle posledních dat zaostává za očekáváními a jeho návrat na předpandemické úrovně se pro Fed nyní zdá větší prioritou než případný růst cen.
Osobně jsem zastáncem spíše proinflačního tábora a sázek na aktiva, jež by z toho měla profitovat, v tomto ohledu bych ještě neházel flintu do žita. Jako výraznou nápovědu ohledně dalšího postoje trhu k inflaci budu vnímat červencová inflační data, kdy by měl již vymizet argument meziročně nižší základny kvůli vlivu vypuknuté pandemie loni na jaře.
Jako atraktivní tak z hlediska akcií vidím nadále zejména bankovní sektor jak v USA, tak zejména v Evropě, a to ve světle jak fundamentálních vyhlídek, tak i díky relativně nižšímu ocenění v porovnání s ostatními sektory.
