Jan Šindelář: Nabubřelé pálenice

pálenice

pálenice Zdroj: ctk

Začalo období pálení. Sám jsem byl v sobotu mezi prvními klienty jedné jihočeské pálenice a všemi smysly vychutnával proces, jehož výsledkem je čirá esence matky země. Dřina se zúročila a litry prvotřídní třešňovice ve sklepě spokojeně větrají.

Nechci ale básnit, nýbrž pranýřovat rychlokvašené palírníky a jejich přístup k pěstitelům. Většina majitelů destilačních kolon v Čechách – to si dovoluji tvrdit na základě červencového průzkumu trhu – nechce zahrádkářům dopřát požitek z vlastní kořalky. Kdejaký novopečený palírník disponující zbytečnými penězi z jiného podnikání nakoupil příliš velký kotel, tudíž se nehodlá párat s množstvím menším než 150 litrů kvasu. Ten navíc zásadně míchá s kvasy cizími. Že byste chtěl pálenku na počkání? Nelze, zavolejte za tři týdny.

A vůbec, raději přivezte celé ovoce, my už si s ním poradíme. Tak je to. Kde zůstává úcta k zákazníkovi, který se dlouhé dny dřel na štaflích či lezl po kolenou, každou třešni či švestku pečlivě kontroloval a pak s obavou týdny čichal ke kvasu?
On přece chce jediné: hodiny pozorovat kapku za kapkou a vědět, že ty kapky jsou jen jeho. To je ten pravý zážitek a vyvrcholení celé snahy, což burani v nablýskaných palírnách nechápou.

Dávám jim tedy pomyslnou šipku dolů. Abych ale nekončil pesimisticky, lze i v Čechách nalézt prvotřídní palírny s laskavým a individuálním přístupem. V jedné takové jsem byl. Slyšel jsem rovněž, že na Moravě snad ani jiné nejsou. Tam jsem si průzkum nedělal. Pokud je to pravda, pak Moravanům závidím.