Do smrtelné finanční spirály ji stáhla neschopnost platit vysoký nájem za své sídlo, které má sloužit jako vlajková loď energetické efektivity a využívání obnovitelných zdrojů.
Začátek konce se datuje do roku 2005. Tehdy se EREC spolu s belgickým princem Laurentem rozhodli ukázat světu, že mýtus o nemožnosti přeměnit staré budovy na energeticky efektivní stavby neplatí. Izolace fasád a střech spolu s výměnou oken a moderní ventilací s rekuperací tepla srazily spotřebu energie domu na polovinu.
Zbytek potřebné energie dodávají kotle na biomasu, solární panely, tepelná čerpadla a další obnovitelné zdroje rozeseté po Belgii. Jak EREC a jeho přidružené organizace rostly, přidaly ke komplexu v roce 2007 další sousední budovy.
Po energetické stránce byla přestavba a provoz Domu obnovitelné energie úspěšná. Energetická náročnost klesla, jenže ta finanční se stala neúnosnou. Prezident EREC Rainer Hinrichs-Rahlwes musel připustit, že rozpuštěním jeho organizace ztratí sektor obnovitelných energií část pozic, kterou si dokázal vydobýt proti „stále zoufalejšímu odvětví fosilních paliv a jaderné energie“. Pomyslnou kudlu si však do zad zabodli zastánci zelené energie tak trochu sami.
