I laikovi je zřejmé, že nic z toho nemůže být pravda. Problém tkví v něčem jiném. Američané odlišně přistupují k zajištění a kontrole bezpečnosti potravin. Zatímco v Evropě se třeba u masa sleduje, zda celý proces zpracování odpovídá hygienickým standardům, v USA je podstatná až bezpečnost konečného výrobku.
Američané netolerují v jídle mikrobiální kontaminaci, zatímco Evropa je k bakteriím tolerantnější. Naopak je háklivější na přítomnost chemických látek.
Evropané také dbají více o blaho chovaných zvířat. Kvůli těmto rozdílům jsou náklady na produkci některých potravin v Evropě vyšší než v USA. Úplné uvolnění obchodu by evropské zemědělce vystavilo levnější konkurenci, s níž by nemohli při dodržování stávajících předpisů bojovat.
Brusel trvá na tom, že evropská pravidla neuvolní a evropské zemědělce ochrání. V obchodní dohodě s Kanadou, která čeká na ratifikaci, je vše jasné. Do Evropy mohou jen potraviny, které splní evropské parametry. Kanadské farmy už připravují zvláštní chovy krav, které nebudou živené hormony a antibiotiky, protože jejich maso půjde do Evropy. Jenže tyto argumenty se zarytým odmítačům všeho amerického do krámu nehodí.
