Administrativa amerického prezidenta Joea Bidena v minulých dnech pozastavila vydávání licencí na vývoz zkapalněného zemního plynu (LNG) s tím, že nově bude mnohem přísněji posuzováno environmentální hledisko vývozu plynu. To je zpráva, při které by měla zpozornět zejména Evropská unie a my s ní. Spojené státy se totiž po odklonu od ruského plynu staly druhým nejdůležitějším dodavatelem plynu na unijní trh.
V měsících po ruském vpádu na Ukrajinu se členské státy EU horečně snažily zbavit ruských energetických dodávek. Největší výzvou byl plyn, jehož dodávky jsou nejvíce závislé na fyzické infrastruktuře, takže je těžší změnit dodavatele. Změna se nicméně podařila, a to i díky zvýšeným dodávkám LNG. Ty nyní hrají v importním portfoliu mnohem větší roli než před invazí a zřejmě to tak zůstane i v budoucnu.
Největším „skokanem“ se staly Spojené státy, které mezi lety 2022 a 2023 více než zdvojnásobily objem LNG dodaného na unijní trh, a staly se tak po Norsku druhým nejvýznamnějším dodavatelem plynu. Jistě nelze srovnávat dodávky od spojenců s dodávkami ze země, která s námi chce válčit, vysoký podíl jednoho dodavatele každopádně vždy nese riziko. Pokud takový zdroj z nějakého důvodu vypadne, problém je tím větší, čím vyšší podíl takového dodavatele byl.
Srovnávat rizika dodávek z Ruska s těmi z USA je jako srovnávání pověstných hrušek s jablky, z hlediska energetické bezpečnosti je však obezřetnost vždy na místě. Zádrhel nemusí představovat jen postoj Bílého domu nebo logistika. Už samotný proces vydávání exportních licencí může zkomplikovat budoucí dodávky, pokud poptávka poroste.
Každá exportní licence na vývoz do zemí, s nimiž nemají Spojené státy dohodu o volném obchodu, prochází procesem přezkoumání, který se může natáhnout na měsíce. V takových případech totiž žadatel o vývozní licenci musí prokázat, že vývoz je takzvaně ve veřejném zájmu, což je proces, v rámci něhož jsou kromě ekonomických posuzovány například i environmentální faktory. Pokud tyto budou nově zohledněny přísněji, dá se předpokládat, že vydávání nových licencí se ještě zpomalí.
Prokazování veřejného zájmu odpadá v případě zemí, které se Spojenými státy dohodu o volném obchodu mají. Sem ale nepatří žádná ze zemí Evropské unie, neboť dřívější jednání o dohodě mezi EU a USA skončila neúspěšně. Při vidině zdlouhavého procesu a při vědomí, že omezování fosilních zdrojů je mezi hlavními politickými cíli EU, se mohou někteří američtí exportéři zaměřit raději na jihovýchodní Asii. To je koneckonců dlouhodobě hlavní trh, kam většina z nich bude chtít své vývozy směřovat tak jako tak.
Trh s plynem se po únoru 2022 začal výrazně proměňovat, a to nejen v Evropě. Zvedla se poptávka po LNG a zvyšovat se bude pravděpodobně i nadále. Přestože se Evropa i díky LNG byla schopna vyrovnat s výpadkem ruských dodávek, má dodávka zkapalněného plynu oproti plynovodům specifika. Zásobovací řetězec LNG je závislý jak na technologických faktorech a specifické infrastruktuře, nutné jsou zkapalňovací terminály na jedné a regasifikační (zplyňovací) přístavy na druhé straně, tak také na složitější logistice, neboť většina dodávek připlouvá po moři od vzdálených dodavatelů.
Evropská unie, a my s ní, se proto nemůže spokojit s tím, že její potřeby jsou v současnosti pokryty. Jestli nás poslední roky měly něco naučit, pak to, že v energetice více než kde jinde je třeba strategického plánování a předcházení rizikům. Ať už se jedná o riziko náhlého přerušení, nebo změny politické situace, obojí se může promítnout do bezpečnosti dodávek. LNG bychom proto měli brát spíš jako prostředek, který nám kupuje čas potřebný na to, abychom naši energetiku učinili odolnější, a hlavně udržitelnější.
Autor je expert na energetickou bezpečnost z Masarykovy univerzity v Brně.
