Ježíš byl politický aktivista, který by se dnes nerozpakoval někam přilepit

Aktivisté z ekologického hnutí Poslední generace (Letzte Generation) v centru Berlína u Braniborské brány uřízli špičku vánočního stromu. (21.12.2022)

Aktivisté z ekologického hnutí Poslední generace (Letzte Generation) v centru Berlína u Braniborské brány uřízli špičku vánočního stromu. (21.12.2022) Zdroj: Reuters

Aktivisté z ekologického hnutí Poslední generace (Letzte Generation) v centru Berlína u Braniborské brány uřízli špičku vánočního stromu. (21.12.2022)
Aktivisté z ekologického hnutí Poslední generace (Letzte Generation) v centru Berlína u Braniborské brány uřízli špičku vánočního stromu. (21.12.2022)
Aktivisté z ekologického hnutí Poslední generace (Letzte Generation) v centru Berlína u Braniborské brány uřízli špičku vánočního stromu. (21.12.2022)
Aktivisté z ekologického hnutí Poslední generace (Letzte Generation) v centru Berlína u Braniborské brány uřízli špičku vánočního stromu. (21.12.2022)
5
Fotogalerie

I k německé vánoční tradici patří poselství prezidenta, přestože z hlediska politického je mnohem důležitější novoroční pozdrav kancléře či kancléřky. Od prezidenta se tu čeká především přání klidných svátků, a k politice jen něco kriticky moralistního, co spíše situaci uklidní. Prezident je v Německu moderátor klidu a bezpečí, a o to se letos snažil i Frank-Walter Steinmeier.

Spousta kritiků české vlády, která se podle nich stará o Ukrajince na útěku více než o své vlastní občany, by se asi hodně divila, že německý prezident začal svou vánoční řeč příběhem o ukrajinských uprchlících. O dětech, které daleko od domova dokázaly překonat překážky a začaly naplno žít v nové společnosti, která je přijala do sebe jako do úkrytu.

Pro Steinmeira je to příklad pro všechny, stejně tak jako práce všech, kteří během roku pomohli někomu jinému. Starost o druhé, základ společnosti – řekla by to kdy v posledních dvaceti letech hlava českého státu? Ještě jednu důležitou rovinu vánočních svátků německý prezident vyzdvihl, a to je odstup, který umožňuje nejen zvládat lépe těžké životní situace, ale dává vůbec možnost uvidět druhé lidi.

„I já a moje žena vám přejeme pěkné vánoční svátky. Vánoce, během nichž budete moci získat odstup k tomu, co vás v tomto roce vyděsilo, vystrašilo či rozrušilo,“ řekl německý prezident. Největší pozornost v jeho projevu ale nevyvolala Ukrajina a ochota Němců pomáhat druhým, ať už ze svého středu, nebo ze zahraničí, nýbrž reakce na činnost hnutí Poslední generace (Letzte Generation). Na protesty mladých lidí, kteří se přilepují k uměleckým objektům, ale i k silnicím či letištním ranvejím, aby upozornili na špatný stav klimatu, který (si) lidé dál bezohledně ničí.

Podle Steinmeiera je potřeba, „aby se mladí lidí angažovali a byli kritičtí“, ale nesmějí tím narušovat život ostatních lidí. Tedy ať protestují, ale „aniž by poškozovali věc ochrany klimatu tím, že proti sobě postaví všechny ostatní. Potřebujeme obojí: ambice mladých i zkušenost starších.“

Steinmeierova pozice vůči klimatickým protestům mladých lidí nabízela moderátní, uklidňující řešení. Zároveň šlo o naivní maloměstský postoj levicového liberála starého střihu, který věří tomu, že rozumem lze zprostředkovat úplně všechno. Jako kdyby Steinmeiera předchozí generace osmašedesátníků navždy vyděsila, takže zcela přestal věřit tomu, že občas se k posunu ve společnosti musí použít pasivní násilí, jinak se ze svých vyjetých kolejí nehne ani o píď.

Vánoční Německo také v tomto směru poskytlo řadu adventních poučení, přímo spojených s postavou Ježíše Krista, který se podle tradice na Vánoce narodil a stal se tak zakladatelem křesťanského svátku, který je pro mnohé Evropany důležitější než velikonoční zmrtvýchvstání. V týdeníku Spiegel, ale i v Zeitu nebo ve Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) se daly najít zajímavé články a rozhovory na téma: jaký byl Ježíš doopravdy (že šlo o autentickou historickou postavu, dnes už nikdo nezpochybňuje).

Shoda je v jedné věci: Ježíš byl revolucionář, dnes by se řeklo politický aktivista, který by se při odporu vůči falešnému a špatnému režimu nerozpakoval „někam přilepit“, tedy vrazit licoměrným nějakou tu symbolickou facku. Tato představa Ježíše má hodně daleko k tomu, jak si jeho odevzdanost představuje řada lidí čerpajících z obrazů utrpení. „Ježíš se zabýval nenásilným odporem,“ tvrdí ve FAZ křesťanský učenec John Dominic Crossan.

Ježíš tuto formu protestu nevymyslel, ale aktivně používal. „Ježíš se začíná bouřit proti komercializaci rybolovu Římany u Galilejského jezera. Samozřejmě, když namnoží ryby při krmení davu deseti tisíc lidí, je to zázrak. Ale je to také hluboce politický akt. Otázka zněla: kdo ovládá ryby v jezeře? Potom je Ježíš pozván do Jeruzaléma. Noci tráví mimo město a ráno se vrací na oslu. To muselo lidem připadat jako karikatura,“ tvrdí znalec Bible. Už v pouhém porovnání s římským místodržitelem Pilátem, který přijížděl na hřebci, to vypadá jako politická provokace.

„Když pozorně čtete Bibli, uvědomíte si, že davy Ježíše chrání a že ho úřady chtějí popravit, protože vědí, že to, co dělá, je velmi nebezpečné. Ježíš vlastně pořádá demonstrace,“ vysvětluje biblolog Crossan. Klid, rozjímání a blízkost tedy nikdy nepřichází jen tak, musí se pro ně něco udělat, někdy i zvednout zbraň proti nepřátelům ohrožujícím naši svobodnou existenci.

Ježíšovi by, tvrdí profesor Crossan, bylo mnohem bližší bojovat proti Rusovi na Ukrajině než se v Římě modlit za spásu celého lidstva. Ježíš byl každopádně „divný“, dnes by se asi řeklo „queer“, tedy někdo, kdo ostatní spíše irituje, než by je přiváděl k poklidu a vyrovnanosti duchovní meditace. Byl to rebel, převraceč zaběhaných modelů, i proto by asi nechápal, jakým usedlým stylem se slaví jeho narození, a jak umírněné projevy se při této slávě pronášejí v televizi. A co když jsou, ptá se ironicky Spiegel, Vánoce jen jedním velkým měšťanským nedorozuměním…?