Sobotní volba nového pirátského předsedy či předsedkyně se blíží a napětí ve straně vrcholí. Spory členů se přelily i do denního tisku. Poté co europoslankyně Markéta Gregorová nařkla bývalého místopředsedu Mikuláše Ferjenčíka, že „poškodil stranu, která se vinou lidí, jako je on, rozpadá pod rukama a on se jen sápe po placených místečkách“ a ještě ho doslova poslala do prd*le, je kolem Pirátů husto takové, že by se dalo krájet.
Uvedený spor se týkal kandidatury Jany Michailidu na šéfku strany. Už od úterý přinášejí servery citát výroku kandidátky, která v diskuzi s jiným členem o své politické orientaci tvrdí, že: „Moje vnitřní přesvědčení je komunistické, ve smyslu původním (demokratickém).“
Gregorová se Michailidu zastala poté, co bývalý šéf mediálního odboru Ferjenčík ve středu zveřejnil v pirátské facebookové skupině anketu, ve které nadnesl, zda spolustraníci v případě jejího zvolení vysvětlí, že se Michailidu otevřeně hlásí k původní komunistické ideologii. Poměrně vulgární útok následně rozpoutal debatu na téma, kdo vlastně jsou Piráti. Jsou to opravdu moderní reformátoři s laptopy, nebo to snad skutečně jsou neomarxisté, jak je osočuje pravicová část politického a mediálního spektra?
Úvodem je třeba přijmout jako pochopitelný fakt, že každá politická strana se skládá z různých lidí. V ODS najdeme vedle sebe konzervativního katolíka Marka Bendu a ateistu Jana Zahradila, jinak též aktivního člena Českého klubu skeptiků Sysifos. Jejich členství ve společné straně je pak logické pouze v případě, že názorově mají více toho společného než toho, co je rozděluje. Ten společný průsečík jejich myšlenek pak definuje stranu jako takovou.
Je ale kandidátka označující se za původní komunistku a v debatách zmiňující takové teoretiky marxismu a anarchismu, jako jsou „renegát“ Karl Kautsky (1854–1938) nebo „rudý kníže“ Petr Alexejevič Kropotkin (1842–1921), s programem ostatních Pirátů vůbec ještě kompatibilní?
Takže je správná otázka, kdo skutečně jsou Piráti. Byť byli velkou mírou vykroužkováni, jejich společné koalici se Starosty dala řada lidí hlas s určitým očekáváním. Shodneme-li se, že strana je vždy tvořena různými osobnostmi, za jediné, co se dá pokládat za „podstatu“ strany, musíme brát program.
Když jsem v roce 2017 pomáhal definovat marketingovou komunikaci České pirátské strany, pro účely výzkumu motivací a bariér jsem si ho prošel pečlivě celý, a byl to opravdu dlouhý přehled témat a návrhů řešení. Zmínky o socialismu, neřkuli o základech komunismu, případně odkazy na myslitele, jako byl Kautsky nebo Kropotkin, který popírá sociální darwinismus, jsem tam skutečně nenašel. Piráti se zkrátka do vysoké politiky dostali s jiným programem, než jaké představy o fungování společnosti mají Michailidu a Gregorová.
Bylo by tedy správné, kdyby Jana Michailidu v rámci své kandidatury nejen členům, ale i voličům vysvětlila, co ona za podstatu Pirátů považuje, a především jak si představuje další členství ve vládě Petra Fialy, který věru jako příznivec původního komunismu nepůsobí. A vzhledem k neúspěchu komunistů, zelených a dalších levicových stran v posledních volbách by měli být Piráti připraveni, že to může být poslední rána do jejich bárky, stíhané již delší dobu nepříznivým vichrem.
