Průzkumy volebních preferencí jsou krásná hra pro dvacítku politických stran, kterou vždycky vyhraje ANO, abychom parafrázovali slavný fotbalový výrok Garyho Linekera. A v níž je stejně po volbách všechno jinak. Z nedostatku jiné letní zábavy, zejména proto, že ještě nedorazila tradiční americká puma a z berlínské lvice se vyklubalo obyčejné prase, se na chvíli zastavíme u nejnovějšího průzkumu Medianu.
Vzbudil hodně pozornosti hlavně kvůli historickému minimu lidovců, jejichž podpora se pohybuje kolem dvou procent. Volební model ovšem vybízí i k jiným hrátkám s čísly. Pokud by se volby konaly v červnu, dosáhlo by ANO 87 mandátů, čtyři z pěti koaličních stran dohromady 92. A zbývá 21 křesel pro SPD. Jeden nemusí být velký politolog, aby na něj z těch čísel kývala velká koalice ANO a ODS, která by mohla vládnout ústavní většinou 124 hlasů. A nyní k tomu, proč by to v důsledku nemuselo být špatně.
Hnutí ANO se pomalu dostává do situace, kdy je pro ně největší koulí na noze postava Andreje Babiše. Zdá se nepochybné, že majitel a zároveň hlavní postava brandu ANO odtáhne sněmovní kampaň, pokud ale chce hnutí vůbec pomýšlet na velkou koalici, po volbách se bude muset Babiš stáhnout. O tom, že tímto směrem ANO pokukuje, svědčí signály, které vysílá první Babišův místopředseda Karel Havlíček, ostatně předseda stínové vlády. Nedávno v rozhovoru pro Český rozhlas odmítl přímo o budoucích koalicích spekulovat, pochopitelně, zároveň ale opatrně pochválil spolupráci s ministrem dopravy Martinem Kupkou, a dokonce i s Janou Černochovou. Babiš zase v přímém televizním střetu s premiérem Petrem Fialou naznačil, že by pro něho jako partner byl přijatelnější Martin Kuba, vyzdvihl též Jana Skopečka proti ministru financí Zbyňku Stanjurovi. Celkem jasný obrázek, na jakou část ODS Babiš s Havlíčkem cílí.
Pro Fialu by otázka povolební koalice měla jasný rámec. Po osmi letech přivedl ODS do vlády a touto optikou se bude jeho úspěšnost hodnotit. Pokud by po volbách ODS skončila v opozici, skončila by i Fialova mise. Což je silná motivace s Havlíčkem případně jednat. Ideologický základ spolupráce už si ANO s ODS vyzkoušely při loňském zrušení superhrubé mzdy a letošním sveřepém hájení rozpočtového schodku. Je na co navazovat.
Ani pro menší strany by velká koalice nemusela znamenat nějakou hrůzu, samozřejmě pokud by některá z nich nepodlehla sebevražednému puzení účastnit se vlády jako malý ocásek. Mluvíme o příležitosti odpočinout si v opozici a konstruktivní kritikou vlády vrátit zase poměry malých, plus minus pětiprocentních stran směrem k silnější, dvouciferné a klidně i dvacetiprocentní straně. Což je výzva hlavně pro Piráty, ale může být i pro liberálně-konzervativní středové strany typu TOP 09 nebo sociální demokracii.
U ní se zastavme. Její posjezdové kroky jsou zatím, jemně řečeno, nejasné. V době schvalování zásadního balíčku s dopadem na sociální oblast není hlas „socdem“ slyšet. Zároveň ale víme, že až se dohodne na postavách lídrů, plánuje masivní předvolební kampaň, do níž hodlá vložit velké prostředky. Pokud proleze do sněmovny, může to být booster. Byla by v tu chvíli jedinou stranou hájící levicové postoje v situaci, kdy by její predátor, hnutí ANO, vládl. Takovou konstelaci si sociální demokraté dosud nedopřáli a mohla by jim slušet.
Volby v roce 2025 jsou samozřejmě daleko. Vypadá to ale, že by mohly rozkopat poměrně zatuhlé rozložení politických sil.
