Hlavní pozornost médií se během jmenování vlády soustředila na to, zda prezident jmenuje, nebo nejmenuje ministrem zahraničí europoslance Pocheho. Nejmenoval. Funkcí byl pověřen ministr vnitra Jan Hamáček.
Koaliční strany se s tím vyrovnají nejspíš švejkovsky – Poche se etabluje na ministerstvu zahraničí a postupně bude do ministerské funkce „vrůstat“, až se nakonec v nějaké podobě faktickým ministrem stane. Třeba tak, že po určitém čase bude jako náměstek pověřen řízením ministerstva.
Bude to vlastně vyhovovat oběma hlavním politickým hráčům. Prezident i premiér jako spolutvůrci zahraniční politiky budou mít o jednoho konkurenta méně a dvojministr Hamáček bude natolik roztěkaný formální správou dvou ministerstev a rozhádané ČSSD navrch, že nebude mít čas na policejně-bezpečnostní hry českého premiéra.
Jméno Poche by však nemělo zastínit důležitější věc. Po 28 letech budou špičky české politiky opět čekat na výsledky zasedání ústředního výboru komunistické strany. Od dob pádu Jakešova politbyra v době sametové revoluce je to poprvé, kdy hlasování komunistů rozhodne o podobě budoucí vlády. Tahle zápletka je zajímavější než Poche.
Někdy se na to zapomíná, ale koaliční vláda hnutí ANO a ČSSD je menšinová. To znamená, že má ve sněmovně pouhých 93 poslanců ze dvou set. Při červencovém hlasování o důvěře se proto bude muset opřít o důvěru 15 komunistů. To pochopitelně vyvolává otázku, co za to.
Předseda Vojtěch Filip by se jako pragmatický právník smířil s požadavkem, který vznesl v rozhovoru pro MF Dnes: Chceme zastoupení ve všech správních a dozorčích radách státních a polostátních podniků. To je přibližně sto padesát míst pro představitele strany, která ve volbách dosáhla nejhoršího výsledku za posledních sto let.
Filipovi oponenti ve straně však vznášejí další a další návrhy, takže v sobotu má být definitivně schválen „toleranční patent“, tedy dokument, který bude shrnovat komunistické požadavky a způsob komunikace s vládou. Pozoruhodné je, že ČSSD se od toho distancuje a říká, že smlouvu s komunisty by mělo podepsat jen hnutí ANO. Je to asi stejné švejkovství jako s nejmenováním Pocheho a jeho „ukrytím“ do struktur ministerstva zahraničí.
Každá politická smlouva tohoto druhu vám dává nejen povinnosti, ale i práva. Jestli má KSČM držet u moci tuto vládu do roku 2021, musejí přece sociální demokraté znát svoje možnosti. Bez toho jen říkají, že vládu tvoří politické strany první a druhé kategorie. Ty první dělají strategii, ty druhé se jí plus minus přizpůsobují. Stručně řečeno, distancí od tolerančního patentu s komunisty dává ČSSD významnou moc do rukou Babišovi a Filipovi a bude věčně jen za vozem.
Když k tomu připočteme, že personální nároky měl ve vládě i prezident, ukazuje nám to čerstvou českou vládu hlavně jako experiment svého druhu.
Autor je komentátorem týdeníku Reflex
