Dnes se otevírají volební místnosti ve všech městech a obcích. Na třetině území si lidé také budou vybírat senátora. O co se v senátních volbách hraje?
Vždycky se samozřejmě hraje o většinu. V Poslanecké sněmovně dnes máme většinu tvořenou ANO, ČSSD a komunisty. Ať dopadnou senátní volby jakkoli, má vládní koalice jistých 18 křesel. K většině 41 mandátů z celkových 81 by tudíž potřebovala 23 výher.
Dodejme, že volby probíhají v 27 volebních obvodech, takže vládní koalice tentokrát ještě většinu nejspíš nezíská. Už proto, že dominantní síla politického života, hnutí ANO, kvůli nedostatku silných kandidátů obsadila jen 22 obvodů. Na senátní většinu si koalice bude muset počkat nejméně dva roky, kdy se bude měnit další třetina Senátu.
Pro směřování Česka je možná důležitější, jestli se podaří vytvořit širší třípětinovou většinu nutnou ke změně ústavy. Tady je ve hře ústavní zákon o obecném referendu a tento zákon v dnešním kontextu neznamená nic jiného než tlak na vyhlášení referenda o vystoupení z EU.
V zástupu těch, co chtějí pravidelná referenda, nestojí jen většina vládní koalice, ale i Piráti a okamurovci. Ať počítáme, jak počítáme, 49 senátorů z 81 nutných ke změně ústavy se nejspíš nepodaří sehnat, ani kdyby ANO a Piráti ve volbách mocně dominovali. Takže opět – nejdříve za dva roky.
Dostáváme se postupně ke zjištění, že Senát plní přesně ten účel, za jakým byl před 22 lety konstruován – je protiváhou, plní blokační funkci. Hlavní argument tehdy byl: sněmovna je dynamické těleso, které podléhá náhlým změnám nálad. Během jednoho volebního odpoledne může být zcela překreslená politická mapa v dolní komoře a vítěz voleb, který může mít absolutní většinu, bude mít otevřené dveře k hlubším změnám ve struktuře fungování státu.
Právě proto musí existovat horní komora, kde nedochází k překotným změnám, daným například tím, že se voliči jednou špatně vyspí a houfně podlehnou klamavé politické propagandě.
To je také důvod, proč se složení Senátu obměňuje každé dva roky po třetinách. Když poslanci přijmou šílený zákon, mohou jej senátoři alespoň blokovat natolik, že příště musí být přijat výraznější většinou. Nehledě na to, že se mohou aktivně obracet k Ústavnímu soudu.
Vše o druhém kole senátních voleb čtěte zde >>>
Pokud by, teoreticky, usilovala jednobarevná sněmovna o změnu ústavy za účelem pozměnění demokratického systému „brzd a protivah“ musí sehnat třípětinovou většinu i v Senátu.
Takže kdyby, opět teoreticky, před 70 lety existoval Senát, museli by komunisté svůj převrat uskutečnit za použití otevřené síly. To je daleko složitější než pokrýt přechod na diktaturu několika hlasováními v dolní komoře, jak to udělali v únoru 1948.
Senát prostě smysl má, hlavně v době politických krizí.
Autor je komentátorem týdeníku Reflex
