Nečekaný efekt voleb: Češi věří, že bude líp, spotřebitelská nálada skokově vzrostla
- Spotřebitelská důvěra v říjnu nečekaně vyskočila na nejvyšší hodnotu od začátku roku 2020 – a překvapivě ne díky ekonomickým datům, ale patrně kvůli výsledkům voleb.
- Hodnocení současné situace se téměř nezměnilo, ale Češi výrazně zlepšili očekávání ohledně budoucí ekonomiky, příjmů i inflace.
- Mírně naivní optimismus však může být přesně to, co tuzemská ekonomika nyní potřebuje.
Spotřebitelská nálada je tradičně tak trochu popelka mezi ekonomickými ukazateli. Ne snad proto, že by názor spotřebitelů nebyl pro ekonomický vývoj důležitý. Naopak, celá ekonomika je tvořena v první řadě miliony lidí, kteří spolu navzájem interagují. Znát jejich myšlenkové pochody by tedy pro odhadování budoucích trendů bylo neocenitelné. Problém je spíše v tom, že je neumíme příliš dobře zachytit. Na rozdíl třeba od fyziky, kde si výzkumníci vše podstatné o objektech svého zájmu mohou prostě změřit. Pokud je zajímá, jak rychle spadne kámen ze stolu, stačí jim ho zvážit. Co si o pádu samotný kámen myslí, není podstatné.
V ekonomii je to přesně naopak. Klidně můžeme o průměrném českém spotřebiteli vědět, že má práci, že mu roste mzda a že všechno myslitelné zboží má na dosah. Přesto nedokážeme s jistotou předpovědět, jestli se sebere, zajde do obchodu, dá vydělat prodejci a tím roztočí kola ekonomiky. Co když se spotřebiteli prostě zrovna nechce? Možná čeká, až dotyčné zboží o trochu zlevní. Možná sice práci má, ale bojí se, že o ni brzy přijde, a tak raději šetří na horší časy. Možná si nedávno přečetl v novinách, že v jeho městě řádí gang lupičů, který číhá na koupěchtivé zákazníky před obchodním domem.
V ideálním (pro zvrhlé ekonomy) světě bychom dokázali obřím plošným skenerem zmapovat mozky všech spotřebitelů, jejich myšlenkové pochody vměstnat do excelovské tabulky a díky tomu odhadnout budoucí růst HDP s přesností na tři desetinná místa. Jelikož ovšem zatím v takové dystopii nežijeme, musíme se spokojit s primitivními dotazníky. Spotřebitelů se prostě zeptáme, jaký mají pocit z ekonomického vývoje nebo ze své finanční situace. Odpovědi pak vmáčkneme do jednoho čísla a – heuréka – zjistíme, že spotřebitelská nálada je… třeba sedm.
Zde ovšem přichází druhý zádrhel. Co znamená sedm? Je to hodně, nebo málo? Nevíme a ani nemáme ambici to zjišťovat. Spokojíme se s tím, že budeme stejný průzkum provádět pořád dokola, a když číslo vzroste, označíme to za „lepší“, když klesne, „horší“. Spíše než samotné číslo nás tedy zajímá jeho změna.
Ryze tuzemské důvody oživení
A právě jedna taková se odehrála letos v říjnu. Spotřebitelská důvěra, která se předtím roky krčila na podprůměrných nebo přinejlepším průměrných hodnotách, nečekaně poskočila nahoru a dostala se dokonce nejvýše od února roku 2020. Symbolicky tak udělala tečku za mizerným obdobím soustavy krizí – pandemické, válečné, energetické, inflační. Nic podobného se v říjnu nestalo v okolních zemích, takže důvody tohoto zlepšení musely být ryze tuzemské. Nebyla to přitom žádná přelomová pozitivní data z ekonomiky ani zlatá medaile v hokeji. Byly to… patrně volby.
Volby přitom historicky s náladou spotřebitelů obvykle nehýbaly. Což je logické. Jednak politika tradičně nepatří mezi témata, která by občany dokázala zahřát u srdce. Navíc v ní obvykle platí, že když jedna polovina národa slaví vítězství, ta druhá skousává porážku, a průměr se tedy příliš nemění. Tentokrát jsou ovšem indicie neklamné – v říjnovém průzkumu spotřebitelé prakticky vůbec nezměnili odpovědi na otázky týkající se přítomnosti. Tu stále hodnotí nevalně. Skokově se ovšem zlepšila jejich očekávání od blízké budoucnosti. Věří v silnější ekonomiku, plnější peněženku, nižší nezaměstnanost i mírnější inflaci.
Ano, zní to trochu naivně. Jako by si voliči vítězných stran najednou představili zaslíbenou zemi, kterou jim politici malovali ve volební kampani, a nemohli se dočkat, až se tato vize naplní. Jako by zcela zapomněli, jak ještě včera u piva nadávali, že politikům se nedá věřit a jejich sliby obvykle nemají s realitou nic společného.
To ovšem naštěstí není tak podstatné. Skutečností je, že vládnoucí politici – notabene v malé a otevřené české ekonomice – na naši momentální hospodářskou situaci reálně nemají velký vliv. Tu určují spíše zahraniční události a také odhodlání nás občanů ekonomiku tvořit a pohánět. Tedy naše ekonomická nálada. Tak ať nám vydrží.
