TOP 09 představila v sobotu svůj střednědobý program. Smyslem je prý vyvolat diskuzi o směřování země a na základě připomínek vytvořit volební program. Může to topku vystřelit na vzestupnou dráhu?
Strana prochází největší krizí od svého vzniku před osmi lety. Tehdy byla vytvořena na základě křehké koalice tří proudů: Kalouskových lidovců, Schwarzenbergových městských levicových liberálů a amorfních Starostů a nezávislých.
Tento amalgám fungoval, protože v české pravicové politice vždy existoval dualismus jedné tvrdší (ODS) a jedné měkčí pravicové strany (ODA, Unie svobody).
Zklamaní pravicoví voliči se přelévali od jedné strany ke druhé, takže celkem obstojně pracoval princip spojitých nádob. V roce 2009 byla na „měkčí“ straně pravicové politiky díra a právě tu pohotově zaplnila TOP 09. Rok nato se nejen dostala do parlamentu, ale rovnou přijala i důležitou vládní roli.
Jenomže klasický politický dualismus na pravici přestává fungovat. Pravicoví voliči začali houfně migrovat i k Babišovu hnutí ANO. Od voleb roku 2010 se systematicky propadá nejen celkový součet hlasů pro ODS a TOP 09, ale topka se v průzkumech dostává i nebezpečně blízko k pětiprocentní hranici volitelnosti.
Zlom nastal před více než rokem, kdy TOP 09 tváří v tvář evropské imigrační krizi začala kopírovat politiku Angely Merkelové. Současně ani o milimetr nepřehodnotila přístup k evropské integraci a přijetí eura. Navíc straně upadla její regionální noha v podobě Gazdíkových Starostů. Výsledkem je vpravdě existenční boj o záchranu.
Vize 2030 je pokusem to zvrátit. Jsou tu přitažlivé a ambiciózní cíle – zvýšit platy učitelů o polovinu, snížit počty úředníků o třetinu, zavést vysokorychlostní železnici Praha–Brno, pořádat elektronické volby. Úplně čistou fikcí je snad jen heslo, že by nás tento „soubor opatření“ mohl výrazně přiblížit životní úrovni Německa.
K tomu totiž chybí to základní: jak se Česko může přiblížit k Německu, které vyváží do celého světa hotové výrobky s obří přidanou hodnotou, zatímco Česko zůstává státem, který vyváží polotovary s minimálními zisky? Navíc se má podle vize 2030 Česko stát zemí, která se zbaví své měny, přijme euro a bude ještě více podřízena jiným ekonomickým cyklům. V tomto ohledu tedy TOP 09 zůstává zaseknutá v jiné době.
Rozhodně je ale dobře, když strana nahlas říká: toto je náš program, diskutujme o něm. Problémem TOP 09 ovšem není nedostatek programu.
Je jím hlavně pozice na politickém trhu ve chvíli, kdy tradiční vazby a orientace padají a voliči experimentují se svými hlasy. V tu chvíli musí strana nabídnout něco výrazně a překvapivě jiného než jenom program.
Je to otázka důvěryhodných lídrů. Předseda Miroslav Kalousek je velkou polistopadovou osobností, ale marná sláva – ostře polarizující role se s tou předsednickou moc nepřekrývá.
