Jak Zdeněk Bakala řekl, tak udělal. Na sněmovní vyšetřovací komisi, která prověřuje privatizaci OKD, udělal dlouhý nos a na kobereček se nedostavil. Jako důvod zopakoval, že někteří politici včetně několika členů komise již rozhodli o jeho vině a že v tomto zpolitizovaném prostředí by jeho výpověď byla zneužita k dalšímu tlaku na nezávislé soudy v Česku. Dodal zároveň, že někteří politici se očividně pokoušejí využít parlamentní systém, aby obešli řádný soudní proces; komise podle něj svým zaměřením zasahuje do probíhajícího soudního řízení.
Je skutečně diskutabilní, zda je v tomto případě vhodné, aby parlamentní vyšetřovací komise vyslýchala lidi, kteří by v probíhajícím trestním řízení mohli být vyslýcháni jako svědci.
Dostáváme se zde do situace duplicitního trestního řízení. Nemluvě o tom, že někteří politici se skutečně snaží svým amatérským vyšetřováním jaksi kompenzovat probíhající řízení. To totiž hrozí blamáží – zatím nepravomocně byli osvobozeni znalci, kteří vládě Vladimíra Špidly připravovali podklady k privatizaci.
Navíc nové trestní oznámení kvůli OKD nedávno podal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Těžko říci, zda a jaké už nastaly úkony trestního řízení. Ale Bakalovi by se klidně mohlo stát, že na něj u východu ze sněmovny bude čekat policie a víkend by už trávil ve vazbě. Do toho by lezl jen cvok.
Otázka je, jaké možnosti komise vůbec má, aby Bakalu před svůj tribunál dotáhla. O úrovni poslaneckých znalostí trestního řízení nelze mít valné mínění. Vždyť komisaři ani netuší, že policie může svědka předvést jen tehdy, když se nachází v České republice.
Navíc jednací řád komise stanovuje, jakým způsobem probíhá doručování výzev, avšak způsob doručování osobám zdržujícím se v zahraničí neurčuje. Stejně tak v trestním řízení neurčuje průběh doručování osobám na území jiného státu trestní řád, ale zákon o mezinárodní justiční spolupráci.
Ten umožňuje předvolávání osob ze zahraničí přímo prostřednictvím poštovních doručovatelů, umožňuje-li to oboustranná smlouva.
Pokud neexistuje, tak se předvolávání osob ze zahraničí řeší prostřednictvím justičních orgánů v rámci žádosti o právní pomoc.
A o právní pomoc může požádat Nejvyšší státní zastupitelství nebo ministerstvo spravedlnosti. Z toho celkem jasně vyplývá, že výhrůžky předvedením jsou v mezinárodním styku zcela nepřípustné.
Nebude jednoduché Bakalu, který žije v zahraničí, jako svědka k řízení předvést, ba ani předvolat tak, aby předvolání bylo relevantní. Jediná možnost, která poslancům zbývá, je požádat ministerstvo spravedlnosti, aby podalo žádost o právní pomoc justičním orgánům do Švýcarska.
Švýcary lze požádat o pomoc s doručením předvolání, anebo rovnou o Bakalův výslech. Vždy ale jenom na základě zásady vzájemnosti v mezinárodní spolupráci. Jak se k tomu pod Alpami postaví, je zcela na nich.
Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice
