Když přijde řeč na závěrečnou zprávu sněmovní vyšetřovací komise k policejní reorganizaci, pozornost veřejnosti, médií i politiků se soustřeďuje spíše na to, jak to bylo se Šlachtou a co udělal nebo neudělal Tuhý. To zásadní se ovšem skrývá v doprovodných usneseních ohledně trestního řádu. Pokud by byly komisí navržené a sněmovnou doporučené změny schváleny, znamenalo by to malou revoluci.
Nejrevolučněji zní návrh, aby v případě trestné činnosti státních zástupců dozor nad zachováním zákonnosti nevykonával státní zástupce. Důvodem návrhu je, aby vyšetřování trestných činů bylo oproštěno od nežádoucí kolegiality a osobních vazeb v rámci jednoho sboru. Doplňkem je pak myšlenka, aby po dobu, co jsou vedoucí státní zástupci ve funkci, neběžela promlčecí lhůta k jejich případnému stíhání.
Návrh má svou logiku a vychází z toho, co v době sporů o reorganizaci napáchali šéfové olomoucké vrchní prokuratury Ištvan a jeho náměstek Komár. Ostatně trestné činy policistů také nevyšetřuje policie, ale GIBS. Otázkou je, kdo by pak roli dozoru převzal. Sněmovna celkem logicky navrhuje, aby to byl soud. Soudce, který by byl dozorem pověřen, by procesně vystupoval stejně jako státní zástupce včetně řízení před soudem.
Kauzou „policejní reorganizace“ byl motivován i další návrh, aby si státní zástupce nemohl libovolně vybírat konkrétního policistu, který bude vyšetřovat ten který trestný čin. Při jednání vyšetřovací komise totiž vyšlo najevo, že státní zástupci běžně svými pokyny zasahují do práce policie. Určují, kdo konkrétně se v rámci policejního útvaru bude věnovat jaké agendě a s kým v rámci tohoto útvaru může spolupracovat, koho v rámci svého útvaru smí o své činnosti informovat a podobně. Napříště by měl tedy státní zástupce právo vybrat si pouze konkrétní policejní složku; přidělení případu konkrétnímu policistovi by bylo jen na vedoucím oné složky. Právě budování podobných kamarádšoftů vedlo k politizaci některých významných kauz.
Logická je i poslední z navrhovaných změn – odebrat státním zástupcům možnost osobně provádět jednotlivý úkon nebo i celé vyšetřování a vydat rozhodnutí v kterékoli věci. Státní zástupci totiž dnes mohou se silou policejního orgánu konat úkony v trestním řízení, ke kterým nemají vybavení, vzdělání ani výcvik. Nejpodstatnější výhrada se ale týká toho, že pokud mohou žalobci zároveň provádět jednotlivé úkony, jsou osobně zainteresováni na tom, aby vyšetřování dotáhli až k podání obžaloby. Dochází tak k obřímu střetu zájmů, protože pak logicky nemohou vykonávat nestranný dohled nad přípravným řízením.
Jaký bude osud těchto návrhů, je zatím ve hvězdách. Nicméně ministr spravedlnosti Pelikán už ukázal poslancům prostředníček. Teď bude na premiérovi, jak se s tím popasuje.
Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice
