Fígle, které používá finanční správa k tomu, aby prosadila svou, zřejmě neznají hranic. K takovým případům patří i případ královéhradeckého živnostníka Libora Pavlaty, kdy Ústavní soud zjistil, že berní úředníci
Odvolacího finančního ředitelství nepřípustně upravili spis ve sporu o doměřenou daň. Nepředložili justici všechny listiny, které měli původně k dispozici, spis přečíslovali, a jejich pořadí. Bylo změněné. Z neveřejné části spisu tak zmizelo přes 65 procent listin oproti původnímu stavu, aniž by o uvedených změnách v daňovém spise existoval jakýkoli úřední záznam či jakákoliv jiná písemná zmínka.
„Podle paragrafu 64, odst. 5 Daňového řádu se vede soupis písemností chronologicky a je jenom jeden. Tedy neexistuje cosi jako redukovaný spis s redukovaným soupisem písemností. Podle § 113/3 se OFŘ pro účely odvolacího řízení předává příslušná část spisu. Vzhledem k tomu, že zákon upravuje jen jeden spis jako celek, tak se touto jeho částí rozumí celá část jednoho celkového spisu, která se týká daňové kontroly, nikoliv část této části,“ vysvětluje daňový poradce Tomáš Hajdušek.
Na účelovost postupu daňové správy upozorňuje i místopředsedkyně České advokátní komory Monika Novotná, podle níž nutnost předložit soudu úplný spis již před deseti lety potvrdil Nejvyšší správní soud, když konstatoval, že správní spis musí tvořit všechny dokumenty týkající se téže věci. Není to jediné to rozhodnutí, stejně se ve svých rozsudcích k dané věci postavily i další soudy.
O to skandálnější je postup finanční správy, která se tento vysloveně podvodný postup, který Ústavní soud označil, že je ne na hraně, ale je daleko za hranicí toho, co lze v právním státě od orgánu veřejné moci tolerovat, snaží bagatelizovat a obhajovat. Finanční správa totiž uvedla, že písemnosti zmiňované Ústavním soudem nebyly zatajeny ani nezmizely a jsou součástí spisu daňového subjektu vedeného u prvostupňového správce daně, a že nejsou jen ve spise odvolacím, protože pro rozhodnutí o odvolání nebyly relevantní. Jenže o tom, co je a co není relevantní, nemůže s ohledem na Daňový řád rozhodovat nějaký úředník.
Pokud navíc skutečně platí, že podle Finanční správy jsou navíc rozdíly mezi spisy, které popsal ÚS, běžné, a tato praxe je rozšířená, jde o skandál obecných rozměrů. „Výtky Ústavního soudu byly zcela na místě. O to zarážející byla reakce Finanční správy, která vždy, i zde, tvrdí, že chyba není na jejich straně. Jakoby snad ani nebylo představitelné, že by kdy mohl byť jen jeden z jejích zhruba 15 000 zaměstnanců udělat chybu,“ komentuje postup FS Pavlatův advokát Ondřej Lichnovský.
„Vždyť jak by mohl odvolací orgán vědět, že jeho závěry budou správné, když ani nemá k dispozici celý spis? Navíc je přirozené, že člověk se snaží omlouvat své chyby. Proto by bylo v zájmu snad každého úředníka lhát odvolací instanci jenom proto, aby obhájil správnost svého prvoinstančního závěru. A pro tento účel by snad nebyla lepší příležitost, než důkazy rozporující závěry úředníka prostě před odvolací instancí zatajit.“ A o to v celé kauze šlo.
