Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) už nebude v další vládě. V politice skončí, chce zároveň složit i poslanecký mandát. Oficiálně zdůvodnil svůj krok tím, že se názorově rozchází s většinou hnutí a že nechce dát prezidentu Zemanovi možnost, aby jej nejmenoval do nové vlády. Důvodem podle něj byl spor s hlavou státu ohledně vydání ruského hackera Jevgenije Nikulina do USA. Jak už to s Pelikánem bývá, klasicky nás vodí za nos. Skutečné důvody jsou jinde. A jsou daleko prostší.
Andrej Babiš ho prostě do další vlády nechtěl. Nepomohlo, ani když mu Pelikán odezíral ze rtů a zcela nepatřičně se vyjadřoval na konto jeho trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo, přestože má pod sebou státní zastupitelství a soudy, tedy složky státní moci, které budou rozhodovat o případné vině. Nějakou dobu premiér ještě zvažoval, že Pelikána nasadí do podzimních voleb jako kandidáta na pražského primátora, ale z toho také sešlo. Pelikán tedy logicky usoudil, že mu v ANO už pšenka nepokvete, a vyvodil z toho důsledky. Upřímně řečeno, česká justice nad jeho odchodem plakat nebude.
Ministr uváděl dlouhodobě jako svá hlavní témata novelu trestního řádu, která měla přinést zrychlení soudních procesů, a problémy kolem insolvencí a exekucí. Zatím se ale žádnou z navrhovaných změn nepodařilo prosadit. Trestní řád se potuluje někde v kuloárových předivech, a jak upozorňuje například Česká advokátní komora, zatím zveřejněné pasáže brutálně omezují ústavní práva na obhajobu.
Teprve nedávno Pelikán zveřejnil tolik očekávaný věcný záměr civilního řádu soudního. V nedohlednu je i nový zákon o státním zastupitelství, který už fakticky odpískal. Tři roky se potýká se zákonem o znalcích, vůči němuž rovněž existuje značný odpor odborné veřejnosti. S chaotickou novelou exekučního řádu zatím dvakrát narazil na Legislativní radě vlády. Poslanci teď řeší novelu insolvenčního zákona týkající se oddlužení, u níž se ministrovi ještě v minulém volebním období podařilo zařídit, že nebyla legislativní radou projednána. Už dnes je přitom jisté, že blahovolné nastavení podmínek, které by prakticky znamenalo likvidaci věřitelů, projde radikálními úpravami. S návrhem ostatně narazil i mezi svými stranickými kolegy.
Jediné, co se mu podařilo prosadit, protože to je v jeho kompetenci, bylo populistické snížení exekutorského tarifu, které povede k zániku úřadů a které už napadli senátoři u Ústavního soudu. V prodlužnickém populismu si Pelikán nezadá s SPD, kterou přitom sám označuje za „fašistickou”.
Navíc s Pelikánem se velmi špatně vyjednává. Na jeho často arogantní chování si stěžovali v minulosti již zmínění exekutoři, které neváhal zesměšňovat a urážet i na jimi pořádaných veřejných akcích. Ani o píď nehnul s vytvářením soudní samosprávy, diskutabilní byla i některá jeho kárná řízení vůči soudcům. Postupně si tak znepřátelil všechny právnické profese. Snad kromě státních zástupců, kterým šel po celou dobu svého ministrování až servilně na ruku a kryl jejich všemožné přehmaty. Problém je, že při takovém jednání o vládě, které předvádí jeho dosavadní šéf, může v čele resortu strašit ještě poměrně dlouho.
Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice
