Ve stínu koronavirové krize projednává parlament novelu vodního zákona, která měla mimo jiné zohlednit i boj proti suchu. Stav sucha přetrvává v našem státě již od roku 2015, a i když letošní rok byl na srážky bohatší než několik roků předešlých, je jasné, že jde o dlouhodobý problém, který se bude muset tak jako tak vyřešit.
Vláda sice veřejně deklarovala, že do boje se suchem vstoupí zodpovědně a dynamicky, ve výsledku ale k opatřením vůbec nedošlo, nebo k nim dochází příliš pomalu a neefektivně. V rámci této snahy přichází mimo jiné i zmiňovaná novela vodního zákona, která má na současnou situaci v Česku reagovat, a zamezit tak dalším škodám, které sucho v Česku páchá.
Za pozitivum lze považovat, že co se týká kompetencí komisí pro sucho, budou mít právo zakazovat odběry vody, avšak prioritně vody určené k pitným účelům a ze zdrojů, které jsou významné. Komise by tak neměly například zakazovat odběry vody ze soukromých studní, což byl asi největší strašák, který v souvislosti s legislativními opařeními pro boj se suchem hrozil. K tomu lze jen podotknout, že mnohé soukromé studně stejně nesplňují parametry pitné vody, což potvrdily i různé studie zaměřené na kvalitu studničních vod.
Novela ale v mnoha případech nevyužívá potenciál, který k vhodným a nutným změnám má. Hlavní problém tkví v tom, že současná česká legislativa neumožňuje jiný způsob opětovného využití vyčištěné odpadní vody než její vypouštění zpět do vodních toků, popřípadě může být využita pro vlastní potřebu v místě produkce. Možnosti opětovného využití vody jsou však mnohem širší a vodu lze účelně využívat k jiným účelům, než je doplnění povrchových vod.
Voda může být například odebírána průmyslovými závody, které ji pro vlastní potřebu vyčistí, použijí a následně opětovně vyčištěnou vypustí. Kdykoliv je to vhodné, měly by být vyčištěné odpadní vody znovu použity – je potřeba s nimi postupovat jako se surovinou a recyklovat je. Doplnění možnosti využití vyčištěných odpadních vod pro závlahy navrhovaly již v připomínkovém řízení například Kraj Vysočina a Hospodářská komora ČR.
Užívání vyčištěných odpadních vod je běžné v mnoha jiných státech Evropské unie, a to jak pro závlahy, tak i pro jiné účely. EU už přitom letos v květnu zformulovala parametry recyklované vody pro všechny členské země. K tomu, aby mohla být vyčištěná odpadní voda z čistíren odpadních vod opětovně v Česku využívána, by však musela mít legislativní statut jako „zdroj vody“, což v ČR nemá – má jej pouze voda povrchová nebo podzemní. V současné době je tak možné v ČR využívat recyklovanou vodu jen v areálech, kde vzniká. Přitom ji lze využít jako zdroj vody na závlahy nebo při chlazení v průmyslu.
Česká republika se při vstupu do EU zavázala k nejpřísnější ochraně povrchových vod, což si vyžádalo stamiliardové investice do čistíren odpadních vod. I díky tomu patříme k zemím s nejkvalitnější vodou. Zařazení odpadních vod mezi vodní zdroje by tak alespoň vstupní investice vrátilo, místo toho, aby voda bezúčelně unikala mimo území ČR. Snad to zohlední i senátoři, až budou zákon projednávat.
