Strach z italského ústavního referenda začíná být na trzích dost cítit. Největší italská banka UniCredit ztratila za posledních čtrnáct dní skoro čtvrtinu hodnoty a pojištění proti bankrotu italského státu vzrostlo na nejvyšší úrovně od konce roku 2013.
Proč se trhy vlastně tolik bojí eventuálního neúspěchu premiéra Mattea Renziho? Nemá strach zase jednou jenom velké oči? V italském referendu jde v kostce o takové změny v ústavě, které mají výrazně oslabit pravomoci senátu, tedy horní komory parlamentu.
Dnes mají obě italské komory prakticky identické postavení a dokážou se vzájemně držet v patu. Řada třeba i slibných reforem se proto zasekává v parlamentu. To vadí reformně naladěnému premiéru Renzimu.
Kritici ovšem namítají, že se jedná o příliš velkou revoluci v italském ústavním pořádku. Zvlášť když se tento zásah zkombinuje s novým volebním zákonem z roku 2015, který italský poměrný volební systém převrací do většinového, který by měl místo nestabilních koalic produkovat silné vítěze.
Nový ústavní mix sice na jedné straně může rozvázat ruce slibným reformátorům Renziho typu, na straně druhé může být pro Itálii pohromou, pokud by měli v italských volbách silně zvítězit populisté volající po odchodu Itálie z eurozóny. I proto třeba vlivný týdeník The Economist, který jinak většinu kroků reformního italského premiéra podporoval, doporučuje Italům říci v referendu „ne“.
Trhy se přesto Renziho neúspěchu, na který zatím ukazují průzkumy, zjevně bojí. Na začátku roku totiž italský premiér nerozvážně slíbil, že v případě prohry odstoupí a stáhne se z politiky. V takovém případě by Itálii pravděpodobně čekalo období politické nestability teoreticky směřující až k předčasným volbám.
A to si Italové, především kvůli nemocným bankám, mohou jen stěží dovolit. Italské banky momentálně přeceňují vysoký podíl nesplácených úvěrů (18 procent), takže shánějí na trhu kapitál. Jsou to převážně střední a menší banky, ale potíže se nevyhýbají ani velkým hráčům jako Monte dei Paschi di Siena, nebo dokonce UniCredit.
Řada z nich včetně největší italské banky UniCredit má představit rekapitalizační plány právě po konání referenda. Už dnes je ale vábení investorů velice složité a v případě nestabilního politického vakua po referendu to pro řadu z nich může být nadlidský úkol. Negativní výsledek referenda navíc nemusí ohrozit jen lov kapitálu, ale v případě horších ratingů i dostupnost likvidity a již tak slabou ziskovost italských bank.
Není tedy divu, že trhy více než dlouhodobé dopady ústavních změn zajímá bezprostřední dopad referenda na akceschopnost italské vlády při úklidu v bankovním sektoru. Italské banky jsou Achillovou patou eurozóny a investoři chtějí vidět v Římě silného a stabilního kormidelníka, který provede třetí největší ekonomiku měnové unie do klidnějších vod.
