Podle odhadů Českého statistického úřadu bude za pár desítek let v Česku žít přibližně 2,5krát méně dětí než seniorů. Bez penzijní reformy je proto aktuální nastavení neudržitelné. Ale zatím to vypadá, že se spíše než na brzké řešení můžeme těšit na další kola zmatených debat ve vládě. Stárnoucí populace tak má jedinou šanci, jak se na důchody zajistit: vzít svůj osud do vlastních rukou.
Z loňského průzkumu, který jsme si nechali pro Fondee zpracovat, vyplynulo, že 68 procent lidí ve věku 18–24 let nevěří, že jednou budou mít od státu dostatečnou penzi. Podobné procento mladých se proto chystá na důchod spořit, ovšem jen 15 procent z nich tak již činí. Brzy už skutečně začne být jediným východiskem jen to, co si člověk sám na důchod odloží – přičemž by ideálně měl své peníze už od mládí rozmnožovat, ne je jen nechat nečinně ležet na spořicím účtu. Jenže jak?
Inspirace u královny
Nejprve krátké nahlédnutí do systému, který bychom si v naší situaci klidně mohli vzít za vzor – konkrétně do toho, který funguje ve Velké Británii. Výše minimálního důchodu tam není zrovna astronomická, a pokud má Angličan zájem prožít klidné stáří, musí jej začít řešit dávno před tím, než začne šedivět. I proto je tam tak rozmanitý trh s podílovými fondy a investičními robo-advisory platformami. Lidé si uvědomují, že se v šetření musí spolehnout především na sebe. Běžná praxe pak je, že Britové zhruba 10 procent svého hrubého příjmu investují do své budoucnosti.
Investování do dlouhodobých produktů v Británii zároveň provází různá daňová zvýhodnění. Například takzvaný SIPP (neboli self-invested personal pension – samostatně investovaný osobní důchod) je typ osobního důchodového systému schválený vládou Spojeného království, který jednotlivcům umožňuje provádět svá vlastní investiční rozhodnutí z celé řady možných investic.
Úspory do SIPP vkládáte z hrubé mzdy, před zdaněním a veškeré zisky (dividendy, zisky z prodeje cenných papírů, úroky atd.) na účtu jsou od daní osvobozené. Až do chvíle, kdy se rozhodnete peníze na důchod vybrat: pak jsou ovšem daně daleko mírnější než v mládí díky progresivnímu zdanění a daňovým slevám na poplatníka. Kromě SIPP je státem podporovaný také produkt ISA, který umožňuje vybrat si z široké škály investičních příležitostí (včetně akciových fondů nebo robo-advisory platforem). Do něj se vkládají již zdaněné úspory a jeho největší výhodou je, že je od daní osvobozený včetně momentu, kdy se rozhodnete peníze vybrat.
V důsledku to dopadá tak, že v Británii drží lidé v důchodových fondech až 51 procent svých finančních aktiv. Pro srovnání, v Česku je to 10 procent. V srdci Evropy máme daleko raději spořicí a běžné účty, kde je podíl finančních aktiv 69 procent (v Británii je to přitom 28 procent).
Spořák vás nespasí
Podobné možnosti výhodného investování na penzi jako v Británii u nás bohužel dosud v praxi neexistují. Naděje svitla, až když ministerstvo financí loni představilo koncept účtu dlouhodobých investic, který by měl být určitou alternativou k penzijním fondům či životnímu pojištění. Ten by měl fungovat na podobném principu jako popisovaný britský model: hlavní výhodou je jeho jednoduchost a flexibilita, díky které může investor v průběhu času přehodnocovat svá investiční rozhodnutí, aniž přijde o daňové zvýhodnění. Investice jsou pak možné do akcií, dluhopisů, fondů a jiných nástrojů. Nabízí různé úrovně rizika, jak pro mladé a odvážné investory, tak pro ty, kteří už mají k důchodu blízko a potřebují spíše konzervativnější produkt.
Jenže zatím jde jen o návrh a je ve hvězdách, kdy se Češi budou moci na tuto možnost spolehnout. Nehledě na to, že hlavním problémem je vedle nedostatku daňově zvýhodněných investičních produktů zejména neochota Čechů peníze aktivně řešit. Na důchod se raději „zajistí“ koupí investičních nemovitostí, které sice žádné riziko nenesou, zato je s nimi spousta starostí a reálná výnosnost je diskutabilní.
Za všechno mohou komunisti
Na minulý režim se toho svádí leccos, ale v tomto případě skutečně právem. Spořicí knížky, které garantovaly výnos bez rizika, v kombinaci s nulovými alternativami na poli investic během socialismu vytvořily jakýsi pocit pseudoteplíčka – a výrazně přispěly k plošné finanční negramotnosti. Když se pak po revoluci otevřely nové možnosti, moc jsme si nepolepšili. Pohodlně jsme přešli na státem dotovaná stavební spoření, tehdy ještě mírně výnosná, a zdravým vztahem k investicím jsme zůstali zcela nepolíbení. Bohužel tento stav nám na dlouhé dekády zablokoval přemýšlení o tom, jak se dají vydělat peníze.
Češi se proto nejprve musí naučit, že k tomu, aby něco vydělali, je zapotřebí o svých úsporách začít přemýšlet aktivně. Jinak nás nespasí ani ty nejlepší vládní návrhy.
Autorem je Jan Hlavsa, spoluzakladatel Fondee.
