Mnohaletá rétorická cvičení politiků na téma potřeby stavět nové jaderné bloky mohla vyvolávat spíše dojem, že v Česku žádné nové reaktory nakonec nebudou. Bylo evidentní, že jen přešlapujeme na místě a nikdo nechce udělat zásadní rozhodnutí. Teď mohou mít zastánci atomu důvod k mírnému optimismu. Pravděpodobnost, že se stavět bude, vzrostla o pár procentních bodíků.
Jedním ze signálů je nedávná výměna na postu vládního zmocněnce pro jadernou energetiku. Od Jaroslava Míla je možné očekávat silnější tah na branku než od jeho předchůdce. Navíc se zdá, že i ve vládních kruzích sílí přesvědčení, že bez významného zapojení státu žádné nové reaktory postavit nelze – ani v Česku, ani jinde na zeměkouli. Taková je realita. Nedělní televizní vystoupení ministryně průmyslu Marty Novákové, v němž mluvila o potřebě státní garance, působilo dojmem, že si tuto realitu uvědomuje.
Ne že by ministryně řekla něco úplně nového a objevného. Plány, podle nichž bude nové reaktory stavět ČEZ a stát poskytne nějakou formu garance, jsou samy o sobě staré. V době temelínského tendru se diskutovalo o tom, že by stát rozhodl o garantovaných výkupních cenách z budoucích reaktorů podle britského modelu „contract for difference“. ČEZ pak ale temelínský tendr zastavil – vláda takovou garanci poskytnout nechtěla. A nezdá se, že by se politická přijatelnost zmíněného modelu jakkoli zvýšila.
Zastánci jádra nicméně mohou živit naděje, že se Nováková ve svých úvahách přiblížila jiné formě garance, o níž se zatím mluvilo na pracovní úrovni. ČEZ – či spíše jeho stoprocentní dceřiná společnost – by využil ke stavbě nových bloků v Dukovanech či Temelíně externí dluhové financování. Za půjčky by se zaručil stát, což by mělo celkovou „cenu peněz“ udržet v rozumných mezích. Výsledná cena jaderné elektrárny hodně závisí na tom, jaké jsou náklady na její financování.
Na případné potvrzení, že se úvahy ubírají podobným směrem, si ještě počkáme. Navíc platí, že každý model má své přednosti i slabiny. Státní garance za úvěry nijak nenadchnou minoritní akcionáře, kteří budou dál považovat investice do atomových bloků za neatraktivní. Úkolem státu ovšem není na investicích do jádra co nejrychleji vydělat, ale zajistit do budoucna stabilní a bezpečné dodávky elektřiny jak pro občany, tak i pro podniky.
Jako nadějný signál pro zastánce atomové energetiky se nyní může jevit i to, že vláda hodlá do rozhodování o budoucí české energetice zapojit také opoziční strany. Otázkou ale zůstává, jestli je na zdejší rozhádané politické scéně vůbec možné k nějakému jednotnému postoji dospět.
