Ministryně financí Alena Schillerová předloží návrh státního rozpočtu na rok 2019 s nižším deficitem, než rezort původně plánoval. Ten soumar, tedy stát v terminologii paní ministryně, potáhne na hřbetě nikoli padesát schodkových miliard, ale jen čtyřicet. To je tedy terno.
Aby ale bylo jasno – šetřit se nebude. Snížení plánu vychází z očekávaného růstu mezd, a tím rostoucích odvodů do státní pokladny. Na rozdávačné politice vlády, umocněné kabinetním soubojem ANO a ČSSD kdo s koho, se nic nemění. Varování ekonomů, že v dobrých ekonomických časech by vláda měla být zdrženlivá při navyšování mandatorních výdajů, aby se v těch horších nemusela hodně zadlužovat, zůstanou oslyšena.
Není to překvapení. Boj o voliče je v dobách panování ANO permanentní. Přístup hnutí k financím státu je dán postojem Andreje Babiše. Ten hlásá, že není důležitý plán rozpočtu, ale rozpočtový výsledek.
Nově ohlášených čtyřicet miliard berme jako imaginární číslo. Tím spíš, že vyšlo z přepočtu odhadovaných daňových a sociálních odvodů. „Objevuje se tlak na výši mezd, to znamená, že se zvyšují v rámci ekonomiky mzdy, a protože daňové a sociální odvody dělají přes 50 procent příjmů státního rozpočtu, tak nám dojde k navýšení příjmů a já jsem se rozhodla, že předložím návrh státního rozpočtu se schodkem 40 miliard,“ pravila ministryně financí.
Jistě, růst mezd vylepší příjmovou stranu státních financí, o tom žádná. Podstatné ale je, že jednání o platech ve státní sféře není ani zdaleka ukončené. Přesná čísla nejsou na stole. Například v minulém týdnu jednaly s premiérem školské odbory. Výsledek – platy nepedagogických pracovníků ve školství by napřesrok měly vzrůst o desetinu, přičemž návrh rozpočtu dosud počítal s růstem ve výši šesti procent.
Ministr vnitra Jan Hamáček se sice již pomalu smiřuje s tím, že například pro policisty neprosadí zvýšení platů o deset procent, ale hodlá dál licitovat, jaké číslo mezi sedmi a deseti procenty to bude. Podle Hamáčka by zvýšení platů policistů mělo rozpočet zatížit maximálně částkou 1,4 miliardy korun. To je vlastně pakatel a možná premiér zase řekne, když tolik chcete, tak my vám přidáme.
Že se ministryně Schillerová rozhodla předložit nižší schodek, než schválila vláda, není moc podstatné. Pokud by ale měla být v nastíněném postupu důsledná, měla by při velkorysosti svého šéfa rozpočtový schodek dál snižovat. Ano, je potřeba připustit, že tady už se pohybujeme v říši absurdit. Takže zpátky do reality. Fiskální politika vlády – ať už bude naplánovaný schodek státního rozpočtu na rok 2019 čtyřicet nebo padesát miliard, zhoršuje udržitelnost mandatorních výdajů, chcete-li sociálních systémů. Finanční rezervy, které by stát v případě krize mohl vrhnout na investice, neexistují. A jenom na papíře, a to ještě velmi neurčitě popsané, zůstávají potřebné reformy penzí či zdravotnictví.
