Komentář Jaroslava Bukovského: Stát podporuje Šimáněho roky. Jeho fond daní směšně nízko

Miliardář Jiří Šimáně

Miliardář Jiří Šimáně Zdroj: Michael Tomes, E15

Miliardář Jiří Šimáně
Jiří Šimáně
Miliardář Jiří Šimáně
Flotila letadel aerolinek Smartwings
Dezinfekce letounů Smartwings na letišti v Praze
7 Fotogalerie
Jaroslav Bukovský

Letecká skupina Smartwings podle čtvrteční valné hromady potřebuje od státu půjčku či garanci za úvěr ve výši 900 milionů korun. Až poté by se do financování záchrany pustili akcionáři. Vládce firmy a potažmo holdingu Unimex Jiří Šimáně zároveň v červnových rozhovorech označil za křivdu, že se Česko vůči svému srdečnímu dovolenkovému dopravci staví zády. Češi jsou prý nepřejícní. Opak je ale možná pravdou.

Česko bylo vůči Šimáněmu v posledních letech vstřícnější než vůči většině firem. Stačí nahlédnout do účetnictví fondu kvalifikovaných investorů vlastněných spolumajiteli Smartwings Jiřím Šimáněm a Jaromírem Šmejkalem. Čtyřapůlmiliardový Unimex Group uzavřený investiční fond, který své příjmy z rozhodující části inkasuje za pronájem, je totiž už léta daněn pěti namísto obvyklými devatenácti procenty daně z korporátních příjmů. Je prý totiž fondem, který na to má nárok. Ano i ne.

Prapůvodním smyslem snížené daňové sazby pro tento typ fondů mělo být rozpohybování domácí investiční scény, primárně kolektivních investic. Fondům by zbylo více, zástupy poučených investorů by byly více motivovány vkládat peníze a na své by si potažmo přišla také ekonomika, která by získala lepší přístup ke kapitálu.

Jak to tak bývá, i tentokrát byla cesta do pekel dlážděna dobrými úmysly. Na nižší sazbu dokázaly prostřednictvím fondové struktury nasednout velcí finančníci a zaparkovat tam alespoň část aktiv. Unimex neuvažoval jinak. Pěti procenty měl být daněn typicky fond kolektivního investování s velkým počtem relativně drobnějších investorů.

Realitou konce loňského roku ale bylo, že jen Šimáně spolu se Šmejkalem měli ve fondu celkový podíl na prahu devadesáti procent. A to ještě zbylých 9,89 procenta držela ve fondu firma zřejmě nikoli cizí, a to Unimex Group. Fond tak myšlenku kolektivního investování nenaplňoval ani za předpokladu konzumace většího množství houbiček. 

Postačující podmínkou pro použití pětiprocentní sazby daně stanovil zákon umístění akcií fondu kvalifikovaných investorů na burzu. Unimex Group uzavřený fond umístil své cenné papíry na pražskou burzu právě před pěti lety. Kdyby byl investiční platformou pro větší množství investorů, dala by se na burze očekávat jakás takás obchodní aktivita. Pochopitelně ne každý investor má v dané době stejný názor na cenu akcie. 

Jenže ouha. Namátkou od konce loňského října na akcii fondu Unimexu, koronavirus nekoronavirus, neproběhl žádný obchod. Nakolik šlo spíše o fond kolektivního investování a nakolik jen o účelovou konstrukci, jak část majetku svých firem umístit do fondu za účelem nižšího zdanění, zůstává na posouzení, primárně snad zákonodárců.

Nutno dodat, že z pohledu legislativy je vše v pořádku. Státu nelze navíc upřít určitou snahu fondům uzmout neadekvátně nízké daňové sazby, byť se ukázala jako bezzubá. Od loňska tak legislativa „přitvrdila“ například v tom, že snížené sazby začala podmiňovat nanejvýš desetiprocentní koncentrací vlastnictví fondu v rukách jedné právnické osoby. Zdůrazněme, že pouze právnické, nikoli fyzické.

Jediný technicky korporátní podílník uzavřeného fondu Unimex Group, firma Unimex Group, přitom snad shodou náhod během roku 2018, tedy v roce předcházejícím startu platnosti nové legislativy, snížila svůj podíl ve fondu z více než 21 na současných necelých deset procent.

A výsledek zpřísnění? Fond tak například z loňského zisku před zdaněním ve výši necelých 242 milionů korun odvedl na dani dvanáct milionů korun, tedy dokonce necelých pět procent. Bohatství za vhodné konstelace skutečně roste samo od sebe.