Může být osud zákona o národních parcích znamením, že se prosazují recepty, které jsou ekologické i ekonomické zároveň?
Vzrušená debata o progresivním zdanění z dílny ČSSD – ale i ta obecnější o nízkých mzdách našich obyvatel – opomíjí zásadní problém. Necháváme ze své země dlouhodobě unikat velké peníze za poškozované přírodní bohatství a zdraví.
Nejvíc je to patrné v energetice. Silná závislost na dovozu ropy a plynu znamená odliv stovek miliard korun ročně, navíc do zemí s nedemokratickými režimy. Ministerstvo životního prostředí přitom zjistilo, že snížení závislosti na fosilních palivech o 80 procent během příštích třiceti let přinese díky investicím do čistých domácích obnovitelných zdrojů růst ekonomiky i devět tisíc nových pracovních míst v energetice. A dokonce by se měly dvakrát zvýšit mzdy v tomto odvětví. Tato pozitivní fakta přinesla nedávná expertní studie dopadů antifosilního zákona.
Nejde však jen o paliva. Chabá, jen třetinová recyklace komunálních odpadů znamená zbytečný a drahý dovoz cenných surovin. A také zatím nevyužitou příležitost pro posílení energetické nezávislosti obcí bioplynovými stanicemi na odpad z domácností a jídelen. Moderní technologie přinesou více lépe placených míst než dovoz surovin a provozování skládek a spaloven.
Stát však levně rozprodává i své vlastní cenné suroviny. Navzdory nedávnému malému zvýšení poplatků z těžby hnědého uhlí zůstává stále rozdíl mezi zisky státu, jenž uhlí vlastní, a těžebních společností propastný. Navíc stát i lidé platí desítky miliard za škody způsobené spalováním uhlí. Nejztrátovější jsou zastaralé a velmi málo účinné – a vzhledem k masivnímu vývozu elektřiny i zcela nepotřebné – uhelné elektrárny, ale také statisíce domácích kotlů a kamen na uhlí.
Naši ekonomiku tak současně vysává dovoz fosilních paliv i vývoz elektřiny z nich vyrobené. Jde o dlouhodobě velmi špatný obchod. Přitom tyto náklady zvyšují daně, neboť zdravotní a nemocenské pojištění (pokrývající i zdravotní dopady znečištění) jsou fakticky složkami zdanění naší práce. A také jde o peníze, které by mohly být investovány do modernizace ekonomiky, která poskytne vyšší mzdy.
Taková změna se ovšem neobejde bez značných změn myšlení a hodnot, ani bez překonání vlivných soukromých zájmů. Je tu však nadějná vlaštovka ukazující, že je možné obojí. Poslanci při projednávání novely zákona o ochraně přírody dali už dvakrát přednost divoké přírodě v národních parcích před jejich rozprodejem a betonováním. Vytvořili tak prostředí pro růst místní ekonomiky, regionální rozvoj a prosperitu místních obyvatel, které těží ze zájmu návštěvníků o divokou přírodu.
Pokud tak poslanci rozhodnou i potřetí a překonají prezidentské veto, bude to konečně znamení, že se prosazují ekonomické i ekologické recepty současně? Začne se pak stát starat i o ekonomické škody způsobené vysokou závislostí na fosilních palivech a nízkou recyklací surovin - tedy zastaralou, plýtvavou ekonomikou? Pokud ano, najde i jeden ze zásadních receptů proti „subdodavatelství“ české ekonomiky a nízkým mzdám.
Autor je programovým ředitelem Hnutí DUHA
