Komentář Martina Čabana: Babišův přílišný klid na práci

Andrej Babiš

Andrej Babiš Zdroj: Michal Šula / Mafra /Profimedia

V den, kdy se poprvé scházejí noví poslanci, nemáme nejmenší tušení, co českou politiku čeká v příštích měsících. Bylo by snadné hodit celou vinu za mlhavé vyhlídky na vítěze voleb. A všichni, kteří volby nevyhráli, to rádi udělají. Jenže Andrej Babiš není tím, komu v tuto chvíli skutečně teče do bot.

Je pravda, že brzy po ustavení sněmovny bude jmenován premiérem a začne mu utíkat první skutečná lhůta – do 30 dnů bude muset sestavit vládu, sepsat její program a předstoupit s ní před poslance s žádostí o důvěru. Jenže i kdyby důvěru nedostal, což se zatím zdá pravděpodobné, může mu to být celkem jedno.

Jeho ministři už totiž budou sedět na úřadech a budou vykonávat jeho pokyny. Druhý pokus o sestavení vlády má jistý, slíbený od Miloše Zemana – ten stihne slib splnit, i kdyby náhodou prohrál lednové prezidentské volby, protože i tak nový prezident usedne na Hrad až po březnové inauguraci. A o třetím pokusu už rozhoduje prezident jen podle přání šéfa sněmovny, jímž zřejmě bude Radek Vondráček z ANO. Takže není starost ani o druhý reparát.

Ani s programem nebude mít Babiš kdovíkolik práce. Už celkem jasně naznačil, že různé kapitoly prostě opíše z programů jednotlivých stran. A až nebudou chtít dát důvěru jeho vládě, nastoupí Babišovy marketingové mašiny a roznesou tradiční strany na kopytech jako nekonstruktivní škarohlídy, kterým nejde o program, ale o koryta.

Takže pokud jde o Babiše, jeho představa dalšího vývoje je vcelku jasná. Obsadit ministerstva, nechat demokratické strany vařit v jejich vlastní bezradnosti a ve vhodný moment, až opravdu nebude zbytí, se s patřičným ublíženým kňouráním spojit s komunisty a okamurovci, kteří se rádi poddají. A zdůvodnit to tím, že ty zlé, zkorumpované „tradiční strany“ prostě nejsou ochotny se na ničem domluvit.

Je zásadní chybou, že demokratické strany stále nejsou schopny postavit tomuto poměrně přímočarému Babišovu postupu do cesty alespoň malou překážku. Pokud toho nebudou schopné ani nadále, budou za případnou vládu Babiše s extremisty přímo odpovědné. Čekat, až Babiš přijde za demokraty s prosíkem, protože v něm zvítězí jeho státotvorné já a lekne se spolupráce s Okamurou, fakt nemá cenu. Nestane se to.

Náznakem blýskání na lepší časy by snad mohlo být ustavení Demokratické- ho bloku čtyř stran. V přepočtu na hlasy je to necelá čtvrtina sněmovny, což není kdovíco, ale naznačuje to alespoň elementární pochopení situace a ochotu postupovat společně. Je škoda, že ODS, TOP 09, Starostové i lidovci hned přispěchali s prohlášením, že spolupráce souvisí jen a pouze s jednáním o fungování sněmovny a nemá vůbec nic společného s postojem k vládnutí.

Nezbývá než doufat, že je to přece jenom začátek něčeho většího, a ne jednorázový projekt pro snadnější obsazení sněmovních výborů. Od demokratických stran je v příštích týdnech a měsících potřeba žádat výrazně víc.