Za práci náleží pracujícímu odměna. A prezident Miloš Zeman pracuje pro Andreje Babiše usilovněji než několikanásobný zaměstnanec měsíce v Agrofertu. Stačí vzpomenout na prezidentův houževnatý odpor proti lex Babiš nebo na velké zastání v kauze Čapí hnízdo, jímavá je i neochvějná hradní podpora v patové povolební situaci. Proto je vlastně logické, že po vší té dřině přišel od šéfa hnutí ANO zasloužený pamlsek. Babiš oznámil, že hnutí nepostaví do souboje o prezidentský post vlastního kandidáta.
Na tuhle zprávu čekali na Hradčanech jako na spasení. Babišův kandidát by byl nepříjemnou a dost možná nepřekonatelnou překážkou v plánech Zemanova okolí, které chce svého chlebodárce udržet v křesle stůj co stůj. Je pravděpodobné, že láska k Babišovi bude nad Pražským hradem planout dál v naději, že by se Miloši Zemanovi mohlo od Andreje Babiše dostat dokonce přímé podpory.
To už ale není zcela klíčové. Elektoráty obou mužů se dost překrývají. Podle sociologických dat z letošního jara bylo mezi voliči hnutí ANO 60 procent lidí, kteří vyjadřovali důvěru jak Andreji Babišovi, tak Miloši Zemanovi. Vzhledem k tomu, jak mohutně mezitím Andrej Babiš zalovil mezi voliči ČSSD a KSČM (přetáhl jim dohromady víc než 550 tisíc voličů), dá se předpokládat, že tento překryv podpory je dnes ještě výraznější.
Explicitní podporu proto Zeman od Babiše nutně nepotřebuje. Každé vlídné slovo potěší, ale i kdyby se šéf hnutí ANO nadále tvářil, že ho prezidentská volba prostě nezajímá, protože má na práci důležitější věci, bude to stačit. Přinejmenším pro první kolo.
Pozoruhodné jsou spekulace, že by se do prezidentské volby mohl na poslední chvíli přihlásit ještě Tomio Okamura. Může to být nesmysl, ale přímé odpovědi na přímou otázku se šéf Svobody a přímé demokracie vyhýbá, takže vyloučit nelze nic. Okamura po prezidentském úřadu touží a dodnes si pamatuje, že v roce 2012 (mimochodem těsně poté, co byl zvolen na Zlínsku do Senátu) mu prezidentskou kandidaturu upřely úřady, když mu proškrtaly petiční archy pod hranici 50 tisíc podpisů. Tentokrát by jej podpisy občanů trápit nemusely, má 22 zvolených poslanců a ke kandidatuře mu stačí podpis 20 z nich.
Okamura by mohl být pro Zemana nepříjemným soupeřem. Odsunutím ustavující schůze (přesněji řečeno zahájení zasedání) sněmovny 14 dní za uzávěrku prezidentských kandidatur se Zeman zřejmě pokusil toto riziko snížit. Sběr poslaneckých podpisů, aniž by zasedala sněmovna a byly ustaveny její orgány, totiž dělá z celé věci tak trochu právní hádanku.
Kdo kandiduje na prezidenta? Vše o uchazečích o Hrad čtěte zde >>>
Prezidentská volba tedy navzdory předstíranému nezájmu politických stran nabírá jisté obrysy. Vzhledem ke společenské náladě, kterou ukázaly sněmovní volby, a vzhledem k tomu, že hnutí ANO svou pasivitou fakticky podpořilo Miloše Zemana, se v tuto chvíli jeví jako nejkomfortnější pozice současné hlavy státu.
