Jestli platí plán ohlášený v létě, blíží se okamžik, kdy by mělo i na našem břehu Atlantiku skončit kvantitativní uvolňování. Tedy nákupy aktiv, které Evropská centrální banka provádí od listopadu 2014. Cílem programu dle ECB bylo „zabránit riziku příliš dlouhého období nízké inflace“. Podařilo se? A přestane se s koncem prosince nakupovat? Jádrová inflace není ani poblíž dvouprocentního cíle ECB. Je jen o fous výš (1,1 procenta), než byl průměr roku 2015 (0,8 procenta).
ECB cílí na celkovou inflaci, ale ta by se měla k cíli blížit „udržitelně“. Celková inflace je sice nejvýše za šest let (2,2 procenta v říjnu), ale jen proto, že ceny energií byly v říjnu nejvyšší od konce roku 2011. Těžko lze tedy mluvit o udržitelnosti. Také hospodářský růst výrazně ochladl. Německý mezičtvrtletní růst se ve třetím čtvrtletí propadl nejvíce od prvního čtvrtletí 2013. To byl částečně důsledek jednorázových vlivů – meziroční pokles produkce aut byl nejspíš důsledkem problémů s homologací dle nových emisních testů. Ale stagnace Itálie a hlemýždí růst ve Španělsku ukazují, že eurozóna hned tak nezopakuje tempa růstu z roku 2017.
To potvrzují i měkké indikátory jako výrobní index PMI na dvouapůlletém minimu. Naopak rostou rizika. Theresa Mayová s Bruselem sice dojednala dohodu o vystoupení Británie z EU, ale šance, že projde parlamentem, je mizivá. Globální obchodní válka pořád doutná pod povrchem stejně jako konflikt mezi Itálií a EU. Přesto to vypadá, že ECB nákupy aktiv v prosinci skutečně ukončí.
V zápisu ze říjnového zasedání, kdy už byly znaky zpomalování evidentní, se píše: „Síla ekonomiky eurozóny podporuje důvěru ECB, že udržitelná konvergence inflace k cíli bude pokračovat i po postupném ukončení nákupů aktiv.“ Jakkoli hlasitě mluví data o ztrátě dynamiky, a tedy pro prodloužení nákupů, optimismus ECB a politický tlak německého bloku budou zřejmě silnější.
Autor je hlavním ekonomem společnosti Conseq
