Za pár dní budou zveřejněna první data o růstu ekonomiky v prvním čtvrtletí. Co očekávat?
Především výrazný mezičtvrtletní pokles. Ten sice ještě nebude tak dramatický jako ve druhém čtvrtletí – ekonomika byla v březnu uzavřena dva týdny – ale i tak se bude jednat o největší pokles minimálně od krize před více než desetiletím.
Je to zřejmé z březnového devítiprocentního meziročního poklesu maloobchodu nebo ze skoro jedenáctiprocentního poklesu průmyslu. Ano, čísla to budou špatná – a druhé čtvrtletí bude horší – ale to při zavřených obchodech a továrnách nepřekvapí.
Ostatně Francie, Itálie i Španělsko už výsledky za první čtvrtletí zveřejnily, a nejlepší výsledek (–4,7 procenta v mezikvartálním srovnání v Itálii) ukazuje, co lze čekat jinde. Německo si sice dle měsíčních dat vedlo v 1. čtvrtletí lépe než další velké země (čeká se pokles o dvě procenta), vzhledem k rozdílům v reakci české a německé vlády je však pravděpodobné, že pokles českého hospodářství byl větší. Za plošnost zákazů se holt platí.
To, že je první polovina roku na odpis, je jasné. Čísla jsou ale tak zkreslená unikátními událostmi, že jejich výpovědní schopnost pro budoucnost je mizivá – zůstanou jen mediálně vděčným tématem. Druhá polovina roku bude určitě lepší než první. Otázkou je o kolik.
Oživení bude pomalé. Šok, který ekonomiku zasáhl, byl sice nejdřív nabídkový, nyní jej ale střídá masivní šok poptávkový. Roste a ještě naroste míra nezaměstnanosti. V dubnu sice přibylo jen 53 tisíc nezaměstnaných, květen, a hlavně letní měsíce ale přinesou mnohem vyšší nárůst. Uplynou totiž dvouměsíční výpovědní lhůty.
Kromě nezaměstnanosti roste pesimismus. Pohled na měkké indikátory, například PMI, důvěru domácností, firem, zde nebo v Německu odhalí, že v některých případech již je pesimismus na historickém maximu, v dalších tam má nakročeno. Vzroste také míra úspor. Spousta firem i domácností čerpá, slovy Marie Benešové, z „vaty na přežití“, tu si ale bude potřeba posléze doplnit.
Samozřejmě se odkládá vše, co je pokládáno za zbytné, a to jak u firem, tak u domácností, jde o prodeje zboží dlouhodobé spotřeby. Banky navzdory silné likviditě i kapitálové pozici se do půjčování také nepohrnou.
Všechny tyto faktory se budou navracet do normálu jen pomalu. Jako ostatně po recesi vždy. Jestli se na předkrizovou úroveň eurozóna jako celek vrátí do konce roku 2023, bude to ještě úspěch.
Autor je hlavní analytik Conseq Investment Management
