V červnu 2018 předložila skupina poslanců a poslankyň novelu občanského zákoníku, která má umožnit uzavírat manželství osobám stejného pohlaví. Novela navrhuje, aby manželství nebylo vymezeno pouze jako „trvalý svazek muže a ženy“, ale aby bylo „trvalým svazkem dvou lidí“. Tím by odpadla zásadní překážka, která brání dvěma osobám stejného pohlaví uzavřít sňatek.
V reakci na to si jiná skupina poslanců a poslankyň pospíšila a o pouhé dva dny později předložila návrh ústavního zákona, který by za účelem ochrany rodiny zakotvil ústavní ochranu institutu manželství právě jako svazku muže a ženy. Sňatky osob stejného pohlaví by tak pravděpodobně na dlouhou dobu znemožnil. O osudu návrhů se bude rozhodovat v příštích dnech na probíhající sněmovní schůzi.
Nyní se nově objevují názory, že by stačilo rozšířit registrované partnerství tak, aby z něj registrovaným párům plynula stejná práva a povinnosti, jaká plynou manželům z manželství. Ačkoli si řada lidí myslí, že registrované partnerství je v podstatě totéž jako manželství, realita je jiná.
Registrovaní partneři mají mnohem méně práv i povinností než manželé. Z těch zásadních chybí například institut společného jmění, práva a povinnosti vůči dětem nebo nárok na vdovský či vdovecký důchod.
Otázka zní, zda zastánci uzákonění manželství pro všechny skutečně usilují pouze o vyrovnání práv a povinností? Pokud by tomu tak bylo, pak by opravdu stačilo pouze rozšířit registrované partnerství. Copak ale, žádáme-li někoho o ruku, myslíme jen na to, jaká práva a povinnosti nám sňatkem vzniknou? Myslíme při plánování svatby na jen na úřední akt uzavíraný před úřední osobou?
Dovolím si tvrdit, že řada z nás přemýšlí o manželství mnohem romantičtěji. Nevidíme jej jen jako institut občanského práva s příslušnými právy a povinnostmi.
Manželství si představujeme spíše jako život s milovanou osobou a sňatek je pro nás slavností, kterou dlouho dopředu plánujeme, zveme na ni rodinu a přátele.Manželství má pro nás symbolický význam, kterým dáváme milované osobě i světu najevo, že jsme našli člověka, s nímž chceme strávit život.
Co však v nás vzbuzuje registrované partnerství? Ačkoli ve své době představovalo jeho přijetí překročení Rubikonu, jde na rozdíl od manželství skutečně především o úřední akt. Z něj vyplynou registrovaným párům některá práva a vzájemné povinnosti. Registrujeme vozidla, domény, registrujeme se k DPH. Neregistrujeme se do manželství. Tam uzavíráme sňatek a slibujeme si věrnost v dobrém i zlém.
Manželství má pro nás stále i symbolický význam, není to jen „kus papíru“. Nevidím žádný logický důvod, proč párům stejného pohlaví tuto symboliku odpírat.
Je zcela v pořádku, že stát poskytuje manželství i rodině ochranu. Je však třeba připustit, že manželství i rodina se podobně jako celá společnost postupem času proměňují. Jako rodinu již dnes nevnímáme jen onu klasickou společenskou buňku, kterou tvoří otec, matka a děti. Rodiny jsou rozmanitější.
Například dva senioři, kteří se sezdali ve stáří. Rodiče samoživitelé s dětmi. Rodiny vytvářejí i i osoby stejného pohlaví a stále častěji se do jejich svazků rodí také děti. To, zda jsou dobrou či špatnou rodinou, určuje především kvalita jejich vzájemných vztahů, nikoli jejich pohlaví. Posuzujme tak do budoucna i dobrá a špatná manželství.
Autorka je zmocněnkyní vlády pro lidská práva
