Když přijdete na valnou hromadu ČEZ a následně na ní strávíte dvacet hodin, uvědomíte si během toho času mnohé. Nejdříve si ráno v den valné hromady přečtete v novinách rozhovor s generálním ředitelem společnosti, kde vás osobně, nekorektně a hloupě napadá. Odpovídá na věci týkající se programu nadcházející valné hromady způsobem, který si před akcionáři nemůže a nesmí dovolit. Ale koho to zajímá.
Na místě pak vše začíná důslednou registrací včetně povinností, které lze v 21. století těžko pochopit. Následují bezpečností rámy a nekompromisní kontroly od početné armády pracovníků bezpečnosti. Na první pohled zajišťuje zázemí a servis pro představenstvo firmy víc lidí, než přichází na valnou hromadu akcionářů. Také už samotný začátek jednání nikoho nenechá na pochybách, kdo je na valné hromadě silnější. Kulisy dotváří právnická esa z několika renomovaných právních kanceláří míhající se bok po boku s firemními právníky v pozadí za figurami z představenstva. O servisu poskytnutém obyčejným akcionářům ČEZ nemá ve srovnání se zázemím týmu kolem představenstva snad ani cenu mluvit. Na největší a nejbohatší firmu v Česku je to jedna velká ostuda.
I samotné jednání valné hromady je zážitek. Když akcionář podá žádost o vysvětlení, musí čekat na odpověď představenstva i deset hodin. Zároveň netuší, kdy odpověď přijde, takže pokud ji chce slyšet, nesmí ani na moment opustit sál. V mezičase se odpovědi představenstva v zázemí čítajícím desítky zaměstnanců ČEZ připravují, sepisují a tisknou. Střídající se a zrovna přítomní členové představenstva je pak jen strojově čtou bez jakéhokoli zamyšlení či invence. Akcionář nemůže okamžitě reagovat, ani když jsou odpovědi neurčité, vágní, nebo dokonce záměrně zavádějící, což je přitom téměř pravidlo. Teprve po přečtení všech odpovědí z prvního kola otázek může akcionář reagovat, ptát se znovu či žádat upřesnění a doplnění.
Po většinu této doby je hlasující zástupce většinového akcionáře z ministerstva financí nepřítomen. Průběh a obsah jednání totiž hlavního akcionáře, tedy stát, vůbec nezajímá. Vše je dopředu domluvené, valná hromada jako by se dělala jen z povinnosti. Celou atmosféru dokresluje neschopnost členů představenstva ČEZ předstoupit před akcionáře a věrohodně a se znalostí věci odpovídat na dotazy akcionářům přímo.
Průběh valné hromady ČEZ nemohl snad už nikoho nechat pochybách – současný ČEZ je pevností představenstva vybudovanou z pevných cihel politické závislosti. Je to zatuchlý skanzen doby minulé, skrývající neoficiální, ale o to mocnější struktury koncernového řízení mezi státem a firmou. ČEZ se nedokáže vyrovnat s povinnostmi spojenými s obchodováním akcií na veřejných trzích a s novými zákonnými pravidly, která přinesl v roce 2014 zákon o obchodních korporacích.
Vláda a politici obecně stále nepochopili, že stát je jen jedním z akcionářů, nikoli totálním vládcem ČEZ. Nebýt toho, že ČEZ vždy byl a v budoucích letech zase bude naditou truhlou plnou peněz, dávno by taková firma musela shnít.
Stát bude muset dříve nebo později tuto situaci řešit a rozhodnout se, zda chce být 100procentním vlastníkem a vládcem ČEZ, anebo běžným, byť většinovým akcionářem, jemuž musí jít o zájmy státu až ve druhé řadě. Pokud by se politici rozhodli pro první variantu, pak mají možnost – a to relativně rychle a za peníze ČEZ. Nejen kvůli současnému způsobu řízení, ale i v souvislosti se záměrem stavět nerentabilní jadernou elektrárnu by to dávalo smysl dvojnásob.
Autor je analytikem J&T a minoritním akcionářem ČEZ
