Jakékoli předpovídání budoucnosti je v zásadě matematický problém. Vezměme volební předpověď, že nějaká strana získá o 20 poslanců více než ta druhá. To pak znamená, že klasický graf pravděpodobností ve tvaru zvonu – nebo dromedárova hrbu – má vrchol právě na hodnotě 20 a na obě strany pravděpodobnosti klesají. Rozdíl 19 nebo 21 je méně pravděpodobný, 18 nebo 22 ještě méně. A tak dále.
Vláda s většinou pouhých 20 poslanců z 650, jak ji předpovídají konzervativcům některé průzkumy, je v britském systému považována za velice slabou. Zhruba na úrovni kabinetu Theresy Mayové. Margaret Thatcherová měla většinu 150 poslanců, Tony Blair dokonce 170.
Nyní vše nasvědčuje tomu, že slabé vítězství konzervativců s převahou několika hlasů je přece jen málo pravděpodobné. Volby dopadnou spíše jedním z krajních výsledků, takže pravděpodobnostní model nemá tvar jednohrbého dromedára, ale připomíná spíše dvouhrbého velblouda: Johnson buď vyhraje drtivě (a některé seriózní odhady hovoří dokonce o překonání rekordu Thatcherové), anebo naopak sám většinu vůbec nezíská. Především kvůli potenciálnímu úspěchu proevropských Liberálních demokratů, ale možná i kvůli Brexit Party.
Proč tak podivná predikce? Jak na straně Borise Johnsona, tak proti němu, stojí důležité faktory. Jeden z nich ve volbách převáží a není jasné, který.
Faktor první, hrající proti Johnsonovi: Oba lídři jsou k uzoufání nepopulární
Od osmdesátých let máme k dispozici data o relativní popularitě dvou hlavních politických lídrů v předvečer voleb. Je poměrně běžné, že lidí nespokojených s daným lídrem je více než těch spokojených. Celkově pozitivní rozdíl v procentech podpory mělo ve sledovaném období jen pět lídrů z padesáti.
Vůdce labouristů Jeremy Corbyn má ale nejhorší skóre v zaznamenaných dějinách. Nespokojenost převyšuje nad spokojeností o 43 bodů. Dokonce ani Michael Foot, když stál ve druhých volbách proti Thatcherové, nedosáhl čtyřicítky, ačkoli udělal totéž co Corbyn: posunul stranu výrazně doleva. Johnson je ovšem sám v hlubokém záporu – na minus 20 bodech. Takhle hluboko ten „lepší“ z dvojice lídrů ještě nikdy nebyl. Jak Mayová, tak Corbyn byli před posledními volbami populárnější. A nutno říci, že nepopulární lídři málokdy získali většinu. To pro Johnsona nevěstí nic dobrého.
Faktor druhý hrající ve prospěch Borise Johnsona: tradice
Být to kdekoli jinde na světě, nízká popularita obou lídrů by britskou politiku „poevropštila“ a vytvořila prostor pro nové strany. Británie ovšem pevně stojí na tradicích a i díky většinovému systému to tam budou mít nové strany vždycky těžší. Ke vstupu jim nestačí získat pět procent hlasů. Alespoň v jednom okrsku prostě potřebují zvítězit. Sebevědomá Brexit Party sice drtivě vyhrála eurovolby šest týdnů po svém založení, ale v nich fungoval „náš“ volební systém. V Británii přežije systém dvou stran. Proto Johnsonovu tragickou (ne)popularitu může přece jenom vyvážit to, že Corbyn je na tom ještě hůř. Mezi slepými se stane jednooký premiérem.
A protože hovoříme o Británii, nemůžeme nezmínit základní konverzační téma: počasí. Na ostrovech má začít pršet, když se volební místnosti otevřou, a přestat, až se zavřou. Špatné počasí historicky nahrává konzervativcům. Jejich voliči (ač starší) jsou odhodlanější vyjít do sloty. Což by zase mluvilo pro možnost, že z obou hrbů velblouda nakonec zvítězí ten, který Johnsonovi přisuzuje jasné vítězství.
Jestli taková možnost skutečně způsobí brexit, ale stejně není vůbec jasné. Ke slovu jistě znovu přijde protiváha silné parlamentní většiny – britské soudy, na něž se odpůrci brexitu dál budou obracet. Času na to budou mít ještě dost.
Autor je ekonom investiční skupiny Natland
