Komentář Petra Fischera: Žalobce rozhodl, je čas jít dál
Je to klasický politický thriller Damiana Damianiho, hlavní roli si zahrál Franco Nero. Jmenuje se Vyšetřování skončilo, zapomeňte. Ten titul už zní skoro jako klišé, ale odkaz na tento snímek v souvislosti s Čapím hnízdem není příliš krátkou, až dadaistická asociací. Kdo film viděl, ví. Hraje se v něm stejně jako v kauze Čapí hnízdo o důvěru v justiční systém, který nikde na světě nikdy nefunguje bez vlivu a nátlaku politické a ekonomické moci. Každý, kdo do něj spadne, musí počítat s tím, že rovně to ustojí jen s velkým vypětím sil, a to ještě kdoví jestli.
I architekt Vanzi v podání Franka Nera nakonec ví, že zapomenout bude pro něj snadnější a zdravější, protože život musí jít dál. Ve skutečnosti však uvnitř zapomenout nemůže, což se v závěru thrilleru ukáže věčnou výčitkou dcery zavražděného spoluvězně. Ani česká veřejnost jistě nezapomene, že se v Česku čtyři roky vyšetřovala kauza, která nejprve vedla k odvolání ministra financí a potom k vážným krizím vládnutí, protože jeden z obviněných, Andrej Babiš, byl obžalován z dotačního podvodu. Kdyby se případ šetřil půl roku a byl odložen, asi by na něj zapomenout šlo, takto však, pokud vše dopadne tak, jak to nyní vypadá, po kauze zůstane ve společnosti pachuť ještě dlouho.
Důvodem je i skutečnost, že kauzu teď do přezkoumávajících rukou nadřízených odkládá státní zástupce, který dozoroval případ celé čtyři roky a byl celou dobu přesvědčen, že k trestnému činu došlo. V posledních měsících se v případu nestalo nic podstatného, co by jeho názor mohlo změnit, přesto k této změně došlo. Těžko na takový převrat v názoru justičního úředníka zapomenout, těžko nebýt podezřívavý. Zvláště když byl hlavním obviněným premiér, tedy nejvyšší exekutivní figura v zemi, což je z hlediska logiky politického thrilleru samo o sobě potvrzením potenciálního mocenského nátlaku.
Místo pročištění vzduchu, místo očištění u soudu, po němž svého času volal i tehdy ještě odvážný Andrej Babiš, se tedy zřejmě blíží zastavení kauzy. Ale upřímně řečeno: bylo by posunutí případu k soudu nějakým společenským očištěním? Nebylo by jakékoli rozhodnutí v této věci vždy již špatné a podezřelé, protože do očí bije možný střet zájmů premiéra, i kdyby se Babiš zapřísahal jakkoli? A nezůstal by po případném odsouzení premiéra nános podezření z politické motivace justice, s nímž veřejně tu a tam hrál i sám premiér? Nenormální situace přináší nenormální a podezřelá rozhodnutí, a tak už to v této věci asi zůstane.
Jsme tedy v podobné situaci jako architekt Vanzi v Damianiho filmu. Abychom mohli jako společnost dál politicky existovat, musíme respektovat rozhodnutí státního zástupce a přes všechny pochybnosti jít dál. Pro politickou opozici to znamená jediné: přestat se fixovat na morální napínání svalů, na hru na dobré a zlé politiky, přestat někdy až hystericky a umanutě ukazovat na jediné velké zlo v podobě premiéra a začít konečně naplno dělat politiku. Tedy věcně kritizovat a nabízet alternativní řešení, nabízet voličům program, který by je přesvědčil a díky němuž by opoziční strany dokázaly porazit současného suverénního vládce ve volbách.
Vyšetřování skončilo, nezapomeňte a začněte pracovat.