Ares je bůh války. Kromě toho je to taky název Administrativního registru ekonomických subjektů, jedné z klíčových databází státu. Zjednodušeně lze říci, že kdo (nebo co) má IČO, je v ARES. Databázi provozuje ministerstvo financí, především samozřejmě pro své účely. Protože kdo (nebo co) má IČO, je nevyhnutelně také předmětem pozornosti Finanční správy.
Právě proto, že jde o databázi pečlivě obhospodařovanou, byla by užitečná i pro leckoho dalšího, nejen pro jedno ministerstvo. Proto se také roku 2016 dostala na seznam systémů, u nichž vláda nařizuje povinné zveřejnění formou otevřených dat.
Tedy ve formátu, který je čitelný nejen pro člověka, ale hlavně pro počítač; otevřená data se pak mohou používat jako vstupní údaj pro nejrůznější další aplikace. Chcete si ověřit, zda nějaká firma opravdu existuje? Zda je plátcem DPH? Dozvíte se to z ARES.
Až na to, že nedozvíte. Protože příslušné oddělení ministerstva financí výslovně odmítá nařízení vlády splnit, přestože to po něm neméně výslovně požaduje jiné oddělení téhož ministerstva.ARES se prý nedá ve formě otevřených dat jen tak publikovat, protože by to bylo příliš drahé. A na úředníky by potom padla odpovědnost za plýtvání penězi. Mluví se o dvou milionech korun. V kontextu vládních výdajů na IT to věru není velká částka, ovšem z hlediska odpovědnosti jednoho úředníka možná ano.
Jenže na scéně se zase jednou zjevil počítačový podnikatel Michal Bláha a učinil konkurenční návrh: data z ARES otevře za jednu korunu. To vypadá jako nabídka, kterou nelze odmítnout.
Anebo lze? To se uvidí. Ministerstvo zatím Bláhovi neodpovědělo. Možná proto, že s ním už má jistou zkušenost. V březnu se tento kritik e-governmentu a provozovatel webové služby Hlídač státu nabídl tehdejšímu ministru Babišovi jako neplacený konzultant.
Bláha patří ke špičkovým českým odborníkům na informační systémy – k lidem, jaké si státní správa zpravidla nemůže dovolit. Nezaplatila by je. Babiš nabídku přijal, z hlediska jeho PR to byl dobrý tah. Spolupráce však skřípala a nový ministr Pilný ji ukončil. Michal Bláha se však zajímá – a svým způsobem konzultuje – i nadále.
Je to od něj zábavná a chytrá provokace. Ministerstvo financí teď bude muset zdůvodnit, proč je nabídka za korunu nevhodná. Buď zpochybní odbornou kompetenci Bláhy a jeho lidí, nebo to zdůvodní třeba chybějící bezpečnostní prověrkou. V obou případech však vyvstane otázka srovnání s jinými dodavateli, jejichž dovednosti jsou dejme tomu podobné, ceny však nikoli.
Anebo, což by byl zajímavý odvetný tah, ministerstvo nabídku prostě přijme. Získalo by tím jistě sympatie odborné veřejnosti. Jenže by zároveň otevřelo otázku, proč státní IT obecně stojí tolik, kolik stojí, tedy hodně. A této otázce je třeba se vyhnout; je mnohem dražší než rozdíl dva miliony minus jedna koruna.
Autor je analytikem IT
