Přesně dva měsíce poté, co se zavíráním škol na zemi dopadla karanténa, tak se věci ve větším začaly vracet do normálu. Projevy pandemie ustupují, restrikce se rozvolňují. Pondělí tak může být nejenom bodem zlomu, ale i příležitostí k poločasovému bilancování.
Koronavirus naštěstí v Česku nenaplnil katastrofické předpovědi. Nejspíš i kvůli včasným restriktivním opatřením, která vláda zavedla. A samozřejmě díky těm, kteří nástupu pandemie čelili v první linii, často i bez dostatku ochranných prostředků. Jistě, situace se teď může opět zvrtnout, nebo se může na podzim dostavit druhá vlna. Zatím ale dobrý.
Vláda po prvotním tápání, kdy podcenila zajištění ochranných pomůcek, projevila překvapivou akceschopnost. Postupně se ale u jejího přístupu začaly projevovat bolesti, které provázejí koalici ANO a ČSSD (a KSČM) už od jejího zrodu. Některá rozhodnutí byla chaotická, nekoordinovaná či matoucí. A nebylo to jen kvůli tomu, že situace s koronavirem se dramaticky vyvíjela.
Několikerá změna nákupních hodin vyhrazených pro seniory byla spíše jen detailem. Horší to bylo s finanční pomocí, která začala proudit – a stále proudí – pomalu a složitě. Pravidla se nepochopitelně měnila za pochodu. Například živnostníci na ni nejdřív nedosáhli skoro vůbec, pak se to rozvolnilo na „dobré slovo“, ovšem s nejistotou zpětných kontrol.
Projevila se také záliba vlády v rozhazovačnosti kombinovaná s populismem. Prostě dáme všem, dokud na to je, ono to nějak dopadne. Na jednu stranu se tak na mnohé krizí zasažené firmy nedostalo, jindy zas je pomoc nehospodárně plošná. Vláda si také najednou vzpomněla, že by se mohla zrušit daň z nabytí nemovitosti, přestože to v době růstu shazovala ze stolu. A naopak odmítá rušit nesmyslné slevy na jízdném, přestože sekyra v rozpočtu se povážlivě zvětšuje. Volby jsou holt za dveřmi.
Zapadnout by ale nemělo to hlavní, chování lidí během koronavirové krize. Po vypuknutí pandemie projevili jak obrovskou dávku odpovědnosti, tak soběstačnosti a solidarity. Myšleno je samozřejmě domácí šití roušek a jejich rozdávání tam, kde akutně chyběly. S tím, jak začalo šíření koronaviru ustupovat, se začalo vytrácet i toto. Začaly se objevovat případy zbytečné bojácnosti – včetně udávání – a naopak i riskantního furianství. A jelikož jsme v české kotlině, nelze vyloučit ani případy zneužívání finanční pomoci podle staré dobré zásady „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu….“
Ve větším měřítku by se ale dalo použít jiné, parafrázované rčení. Těžko říct, jestli mají lidé takovou vládu, jakou si zaslouží – byť nejnovější průzkum tomu bohužel napovídá (34 procent pro ANO…). Koronavirová krize ale ukázala, že vláda tu má lid, který si možná ani nezaslouží…
