Komentář Petra Peška: Nástrahy koalic
Piráti s hnutím STAN následují trojspolek ODS, TOP 09 a KDU-ČSL a míří k volební koalici. Alespoň tak lze číst výsledek pirátského vnitrostranického hlasování. Možná to tak dopadne a mělo by to svou logiku. Podobné pokusy z minulosti ale nabádají k obezřetnosti, což se týká všech (před)volebních koalic. O těch vládních nemluvě.
Politické námluvy Pirátů s hnutím Starostové a nezávislí jsou pochopitelné, obě uskupení jsou podobně zaměřená. Žádné ideologické vyhranění, pozice kolem šířeji vnímaného politického středu. Žádné programové střety na obzoru, což je dáno právě i onou minimální ideologickou vyhraněností.
Hlavní roli hrají taktické důvody. V prvné řadě je tu hegemonistická pozice premiéra Andreje Babiše a jeho hnutí, koaličních, mimovládních i sněmovních partnerů. Průzkumy veřejného mínění vykazují jen opatrnou dynamiku, takže menším stranám nezbývá než se spojovat.
Je tu samozřejmě i „matematický“ důvod. Volební systém do Poslanecké sněmovny, tedy modifikovaná D’Hondtova metoda, přeje stranám s větším počtem hlasů. Což mimochodem není nic špatného ani nespravedlivého, jak se někteří – momentálně procentně slabší – členové dolní komory snaží zdůrazňovat.
Sice to výsledky trošku deformuje, ale zároveň zvyšuje pravděpodobnost existence sněmovní většiny, a tudíž i stabilnější vlády. Což je v nynějším roztříštěném politickém prostředí na místě víc než kdy jindy. Zjednodušeně řečeno, součet separátních zisků křesel jednotlivých stran je nižší, než když jdou do voleb společně a přepočítává se součet jejich procentního výsledku.
Anebo ještě jednodušeji, například 10 procent je při přepočtu na mandáty víc než 2 x 5 procent. Jak by řekl Kurt Vonnegut Jr.: „Tak to chodí.“
Jsou tu ale ještě dva další výše naznačené důvody pro spolčování. Jednak „efekt Babiš“, tedy že proti současné garnituře jednotlivá strana moc nezmůže, a jednak „konkurenční doložka“. Neboli pokud předvolební seskupování probíhá i v jiném opozičním pokoji, tak proč zůstávat stranou.
Ale nejsou tu jen pozitiva. Už v uplynulých dnech se ukázalo, že v zamýšlených předvolebních koalicích nestačí překonat jen již známé odlišnosti. U „trojkoalice“ se rozdílný postoj projevil při hlasování o daňových úpravách, hlavně při rušení konceptu superhrubé mzdy. A to ještě nevíme, jak to dopadne v Senátu…
A trošku to kvůli daňovým změnám zaskřípalo i v teprve se rodícím tandemu Piráti-STAN. Starostům se totiž příliš nepozdává schválený pirátský návrh na zdanění akcií a cenných papírů nad 20 milionů korun. Tedy jakási jánošíkovská daň.
Pak jsou tu příklady z nedávné minulosti. Jak nepříliš slavně skončil projekt Čtyřkoalice, tedy opozice vůči takzvané opoziční smlouvě. Ve sněmovních volbách z ní zbylo už jen dvojspřeží, kde navíc disciplinovanější lidovečtí voliči dokázali převrátit rovnováhu ve svůj prospěch. Uskupení nicméně pár úspěchů zaznamenalo, například v senátních a krajských volbách.
Vlastní zkušenosti s volebními koalicemi mají i Starostové. Ať už šlo o proniknutí na kandidátky tehdy silné TOP 09, kdy si ovšem prozřetelně zachovali svou značku, anebo při spolčovací snaze s lidovci před minulými sněmovními volbami, po níž zbyl jen prozářený videoklip jejich tehdejších vůdců.
Spolčování může mít smysl. A dnešní politické prostředí k tomu i vybízí. Ale jen volební matematika nestačí.
