Komentář Petra Peška: „Třetí komora“ dle potřeby

Návrh na zdanění náhrad za církevní restituce prošel 3. čtením ve Sněmovně: Komunisté Kováčik a Grebeníček se dobře bavili (23.1.2019)

Návrh na zdanění náhrad za církevní restituce prošel 3. čtením ve Sněmovně: Komunisté Kováčik a Grebeníček se dobře bavili (23.1.2019) Zdroj: ČTK

Církevní restituce
Církevní restituce
3
Fotogalerie

Spoléhání se na Ústavní soud může připomínat čekání na Godota – jen má přímočařejší průběh a existuje zde řádově vyšší pravděpodobnost jasného výsledku. Nyní se pozornost k tomuto garantovi ústavního pořádku upíná poté, co Sněmovna přehlasovala Senát a opětovně schválila osekání finančních náhrad církvím. Neboli se pokouší je v rozporu s původním záměrem zdanit.

Nejde ani tak o právní, jako spíš o politický spor. A není to zdaleka poprvé, kdy je Ústavní soud do oblasti politiky vtahován. S ohledem na předchozí kauzy si tak zvláště u kritiků vysloužil přezdívku  „třetí komora parlamentu", byť ústavní soudci se této roli pochopitelně snaží většinou vyhýbat.

Naopak politici – a zvláště poslanci – s touto parafrázovanou rolí Ústavního soudu zacházejí podle své libovůle. Někdy ji kritizují, někdy využívají. Někdy jsou důvody k podání podnětu vážnější, jindy jde spíše o projev bezmocnosti najít dostatečnou sílu v parlamentu či o pokus hrát zdržovací taktiku.

Nynější snaha zdanit náhrady církvím je ale v tomto ohledu výjimečná. Jednak důvod dát podnět k Ústavnímu soudu tu tentokrát bezpochyby jde. A nejde ani tak o morální rozměr zapáchajícího nápadu se zdaněním náhrad  – od toho jsou tu jiné instituce -, ale i o jeho právní rozměr. Existuje tu platný zákon, byla uzavřena smlouva mezi státem a církvemi, náhrady jsou vypláceny už od roku 2013, navíc by mohly být následně zpochybněny i další parametry celého ujednání, jako je například postupná odluka církví od státu, atd…

Nové a pikantní ale na celé věci je, že to zjevně nevadí ani propagátorům celého zákona. „Argument, který tady zaznívá nejčastěji, je, že je to protiústavní. Možná, že tak rozhodne Ústavní soud, ale dejme tomu šanci, ať ten Ústavní soud rozhodne,“ pravil Leo Luzar z KSČM, která s návrhem přišla. Neměla by jej tedy i víc bránit? I před Ústavním soudem? Vždyť proti církevním restitucím jako takovým bylo celých 80 procent obyvatel, jak pravil první mezi komunisty Vojtěch Filip…

A některým to může dokonce i vyhovovat. Pokud by Ústavní soud zdanění náhrad smetl ze stolu, měli by alibi, že vyhověli tichému koaličnímu partnerovi – komunistům – a přitom i trochu čistý zbytek svědomí, že to neprošlo. A také by neměli až tak nepříjemný pocit, až půjdou na pouť do Velehradu či budou jednat s církevními představiteli.

Za všechny stačí výrok druhého muže hnutí ANO a předsedy jejich poslaneckého klubu Jaroslava Faltýnka: „Považuji za správné, že jsme návrh na zdanění schválili a umožnili tak, aby mohl Ústavní soud rozhodnout,“ citovaly jej HN. Neměli by ale v první řadě rozhodovat už poslanci? Není přenášení této zodpovědnosti na ústavní soudce jen mytím rukou?

Odlišit, kdy jde výhradně „technicky“ o věc práva a kdy už o politiku, je samozřejmě nelehké a často i nemožné. Ústavní soud má sice vymezené pravomoci v Ústavě ČR, ale je to trošku jako v Hlavě XXII. O tom, zda konkrétní kauza zapadá do jeho pravomocí, se mnohdy rozhoduje až ve finále v soudním verdiktu. Často je totiž vzhledem k protichůdným názorům těžké dopředu určit, jestli tu je opravdu reálné podezření, že konkrétní zákon je „v rozporu s ústavním pořádkem“ anebo že nějaký právní předpis je „v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem“. A Ústavnímu soudu nezbývá než se kauzou zabývat.

Často to bývá nejednoznačné, stačí se podívat na několik známých případů z minula. Například, když Ústavní soud v roce 2001 na popud tehdejšího prezidenta Václava Havla zrušil volební reformu, která znamenala přílišné posílení většinových prvků při poměrném hlasování do Poslanecké sněmovny. Anebo když v roce 2009 zrušil předčasné volby, a to jen měsíc před jejich konáním a za diskutabilních okolností.

A jsou i další případy – způsob výpočtu důchodů, sleva na dani pro seniory, deregulace nájemného, shromažďování osobních údajů, EET…  K podání podnětu k Ústavnímu soudu je v případě poslanců potřeba 40 podpisů (stejně jako ke svolání schůze), neboli pětina poslanců. Což není mnoho.

Je tedy jen na jejich rozpoložení, zda chtějí Ústavní soud nadužívat a dělat si z něj „třetí komoru“ – a poté ho za to kritizovat. Třeba když přijímají tak podivné zákony, jako je nynější zdanění náhrad církvím, a už při jejich schvalování je zjevně k Ústavnímu soudu posílají.