Komentář Petra Peška: V hlavní roli stát

Premiér Andrej Babiš (ANO)

Premiér Andrej Babiš (ANO) Zdroj: Facebook Andreje Babiše

Ministryně financí Alena Schillerová informovala 5. ledna 2021 na tiskové konferenci v Praze o výsledcích státního rozpočtu za rok 2020.
Ministryně financí Alena Schillerová informovala 5. ledna 2021 na tiskové konferenci v Praze o výsledcích státního rozpočtu za rok 2020.
Taisková konference po jednání vlády: Zleva Robert Plaga (za ANO), Alena Schillerová (za ANO), Jana Maláčová a Lubomír Zaorálek (oba ČSSD)
4
Fotogalerie

Každá krize má i vedlejší účinky. Jedním z nich bývá obnažení povah jejích účastníků. Výjimkou není ani ta současná, koronavirová. A tím hlavním na pranýři je stát, který reprezentuje hlavně současná vládní garnitura. Nutno říct, že z toho nevychází moc dobře.

Především jde o samo zvládnutí epidemie. Její počáteční podceňování, pak až přílišné úlitby hlasu lidu, do toho různá zmatečná opatření a až příliš často se měnící parametry restrikcí. 

Na druhé straně je na místě i určité pochopení. S krizí těchto rozměrů se žádná ze žijících generací nesetkala, situace se vyvíjela dramaticky a bez zřetelného scénáře. Občas to nešlo jinak než metodou pokus-omyl a veškerých chyb by se asi nevyvarovala žádná vládní alternativa. Nejde ale jen o to.

Je to téměř rok, co se stal koronavirus naším nechtěným společníkem. A to je i dobrá příležitost bilancovat, jak stát svou antiepidemickou roli zvládl. Co od něj vlastně čekáme? Má jen nastavovat mantinely a hlídat dodržování pravidel? Nebo být chrličem zákazů a zároveň vrchním pečovatelem neboli přerozdělovatelem?

Vládnoucí strany mají ve svých politických genech zakódovaný druhý přístup a koronakrize to jen zdůraznila. Stačí se podívat na kroky z tohoto týdne. Vláda schválila další pomoc, tentokrát v rámci programu COVID-gastro, ve čtvrtek chce rozhodnout o skiareálech. A do toho se ve středu změnila metodika výpočtu indexu PES, který se zvláště – ale opět, nejen – kvůli antigenním testům trošku utrhl z vodítka.

Právě lyžařská střediska a například bazény jsou příkladem, u kterých regulační role státu v koronkrizi selhává. Stejně tak se dá zmínit překotné otevírání/zavírání restaurací, obchodů… Na jedné straně je to nepochopení jejich provozu, který nelze měnit ze dne na den, někdy ani z týdne na týden.

Na druhé straně je tu ale ona hlavní role státu. Místo toho, aby vytvářel podmínky pro fungování společnosti, a to i v krizové době, reaguje intervencemi i tam, kde to není nutné. Ať už jde o restrikce a zákazy, jejichž podoba se mění tak často, že to málokdo dokáže sledovat.

Podobné je to s finanční pomocí. Bylo by pochopitelně nefér kritizovat vládu na jedné straně za to, že s podporou otálela, a na druhé ji pranýřovat kvůli rozhazovačnosti, či dokonce uplácení vybraných segmentů společnosti. Jenže tak to je. Stát se chová nehospodárně, pomoc často poskytoval zbytečně plošně. Anebo jde naopak do tak malicherných detailů, jako je prodávání nápojů v kelímku na ulici.

Co tím vším kabinet sleduje? Za mnohým je určitě tápání, snaha reagovat na momentální epidemickou situaci, či prostě neschopnost. Ale nejen to. Prostor, který se státu otevřel, si jednoduše nenechal vzít. V krizové době je to navíc všechno snazší.

Jeden z lepších bonmotů Miloše Zemana zněl, že kapři si nevypouštějí svůj rybník. Což lze aplikovat i na stát a jeho pole působnosti, které se během koronavirové krize rozrostlo. Pořád je ale třeba mít na paměti věci, které zatím příliš nezaznívají. Stát nikomu nic nedává, jen přerozděluje. A není jeho rolí, aby řídil ekonomiku a společnost. Jde o nastavení a vymáhání pravidel.

Nic míň, ale hlavně nic víc.