Otevřít obchody a hospody, či neotevřít? Učit ve školách, nebo ne? Koncertovat, či nekoncertovat? Promořit, nebo nepromořit? Podobná dilemata provázejí současnou fázi koronavirové krize. A zároveň s tím je stále znatelnější rozdíl v pohledech na její řešení. Co, kdy a jak uvolnit? A kterému přístupu dát přednost?
Jedna věc je stanovit alespoň nějaký scénář, jak o tom včera jednala i vláda. Pak je tu ale i věc druhá, otázka přístupu. Je jasné, že čistě „epidemiologický“ pohled na řešení krize už nelze přijímat. Trochu to připomíná jeden z neduhů jinak vcelku dobře fungujícího českého zdravotnictví. Často se léčí jen konkrétní projev nemoci či bolesti, zapomíná se na příčiny. Ať už jde o holistický přístup k fungování těla či psychosomatiku. A podobné je to s koronavirem.
Neexistuje přeci rozpor mezi zdravím obyvatel a hospodářským růstem, jak to ve svém velikonočním poselství naznačoval i prezident Zeman. Bez ekonomické prosperity nebude ani na kvalitní léčení. A podobně si nelze nechat od epidemiologů diktovat, kdy se mají či nemají otevřít školy, obchody, restaurace a hranice. Bedlivě jim naslouchat, řídit se jejich radami, ale zohledňovat i jiné faktory. A nejen ekonomické, ale například i sociální.
Nejslyšitelnějším hlasem v epidemiologické obci je samozřejmě Roman Prymula. Nejspíš hlavně jeho zásluhou byla včas zavedena restriktivní opatření, díky nimž u nás Covid-19 nenapáchal takové škody jako jinde v Evropě. Zároveň se ale s každým jeho vyjádřením potvrzuje, že bylo dobré jej odinstalovat z čela ústředního krizového štábu. Jeho hlas – a i hlas dalších epidemiologů – má zůstat silný, ale nikoliv rozhodující.
Společnost není žádným testovacím vzorkem, nemá se stávat předmětem sociálního inženýringu. O tom, kdy se otevřou školy, má rozhodovat vláda či příslušný ministr. Podobně jako o tom, kdy budou povoleny koncerty, hudební festivaly či dovolené v zahraničí.
Navíc, jak Roman Prymula prokázal v rozhovoru pro web Seznam Zprávy, ani vrchní epidemiolog není imunní vůči společenským tlakům. Připustil, že školy se nemusejí otevírat do konce června hlavně „v závislosti na náladách, které tu teď panují“. A dodal, že v září to vlastně s koronavirem může být stejné.
Neznamená to, že bychom měli podlehnout předčasnému optimismu. Koronovirus se u nás zdá být na ústupu, ale zdání může klamat. Mnoha lidem už odtrnulo, ubývá i trpělivosti s restriktivními opatřeními. Neměli bychom z extrému úplné karantény sklouznout k druhé krajnosti. Vždy tu bude rozpor mezi jistotou restrikcí a rizikem návratu k normálu. Funkční společnost ale musí unést i nějaká ta rizika.
