Léta jsme coby ochránci životního prostředí byli takoví Don Quijoti, ale teď dochází k zásadní změně. Domnívá se to alespoň nový šéf pražské komise pro udržitelnou energii a klima, bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík. Do čela komise usedl přede dvěma týdny a už halasně plánuje.
„Pokud má teď Pražan automobil se spalovacím motorem, tak by měl být jeho poslední,“ řekl v rozhovoru pro ČRo a mnohé tím naštval. Třeba deník Echo24 vyslovil názor, že je to ze strany Dona Quijota „zelený teror“, abychom zmínili posudek nejradikálnější.
O teror zcela jistě nepůjde, neboť Bursík nebude mít k dispozici bomby, ale zmíněnou komisi. Na té je zajímavé to, že ještě neměla jediné zasedání, funguje jen několik dní a někteří její členové jsou Bursíkovými plány na vyhnání spalovacích motorů z centra metropole poněkud zaskočeni. Třeba předseda pražské ODS Tomáš Portlík si chtěl jít s Bursíkem o návrhu do rozhlasu povyprávět, ale byl údajně odmítnut. „Pan Bursík to odmítl, protože řekl, že je odborník, a ne politik,“ tvrdí Portlík, rovněž člen komise.
To je ovšem klíčová věc. Je Bursík víc odborník, nebo politik? A bude komise odborná, nebo politická? Při vší úctě k odbornému nadání bývalého šéfa Strany zelených cítíme, že jeho politické angažmá jistou roli sehrálo, pokud nebudeme chtít být zlí a mluvit přímo o trafice. Bursíkův LES – Liberálně ekologická strana – navíc do pražského zastupitelstva kandidoval, jeho lidi najdeme na Pospíšilově kandidátce Spojených sil pro Prahu. V jejich programu najdeme jedinou zmínku, na kterou by se dal Bursíkův plán napasovat: „Budeme dále usilovat o zlepšení kvality ovzduší v Praze – upřednostňování aut s nízkými emisemi.“ Co se případných regulací týče, řeč je pouze o „dýmajících lodních motorech“.
Čili čteme upřednostňování ekologických aut, nikoli přímo zákaz neekologických. Shodneme se, že Bursíkův plán vykázat z města auta se spalovacími motory je převratná věc. A navíc věc výsostně politická. Dopadne na miliony lidí, nejen Pražanů, ale na ně především. Nejprve má postihnout podnikatele, pak i běžný lid.
Těžko si představit, že by takové rozhodnutí mělo být v rukou jedné komise. Těžko si dokonce představit, že by o jejích návrzích rozhodlo zastupitelstvo, byť pětašedesátičlenné. Důvod je právě v tom, že žádná z úspěšně kandidujících stran nenabídla tento extrémní krok svým voličům k posouzení. K tomu volby a volební programy slouží. Milion a čtvrt Pražanů, a takto zásadní změna by se v důsledku dotkla každého z nich, musí dostat příležitost dát jasně najevo, zda jsou Martin Bursík a lidé kolem něj stále jen Dony Quijoty, nebo zda reprezentují většinový názor. A jinak než ve volbách to nejde.
Autor je komentátor serveru Hlidacipes.org
