Takže si to shrneme, jak říkával kapitán Exner svým poručíkům Beránkovi a Vlčkovi: v Česku už jsme zase nad 15 tisíci pozitivních případů denně, děti se definitivně do škol jen tak nevrátí, vláda chystá tvrdý lockdown, jednotky intenzivní péče jsou plné. Na okrajích republiky vznikají malé jednotky velikosti spádových nemocnic, kde už na nějaký zásah z centra nikdo nevěří. Sledujeme faktický rozklad státu.
Obyvatelé už svému státu nevěří, což je zpráva, která tady desetiletí nebyla. Podle únorového výzkumu projektu National Pandemic Alarm je důvěra obyvatel Česka ve státní aparát nejnižší od loňského března. Průběžně klesá. Češi by ocenili, kdyby se objevila politická autorita, které by svěřili rozhodování o protiepidemických opatřeních. Jinými slovy to není ani Babiš, ani Hamáček, nebyl to Vojtěch, Prymula ani Blatný.
Není vlastně moc divu, vláda dělá zvláštní kroky. Ve středu se objevila iniciativa „Čtyřicet dní pro zdraví lidí a ekonomiky“, kterou podepsala řada respektovaných osobností vědy, medicíny nebo kultury.
O den později kráčí zpěvák a podivín Daniel Landa do sněmovny, aby tam se svou partou odborníků z takzvaného Blanického manifestu diskutoval o řešení pandemie. Nic proti, nepochybně mají i bývalí komerční rasisté právo vést svou formu dialogu, ale proč na půdě parlamentu? A proč se měl k debatě on-line připojit i předseda vlády?
„Řešením není kapitulace. Není možné, aby zdravotní katastrofu, kterou tato země nezažila mnoho generací, řešil každý sám za sebe, jak o tom uvažuje ministerstvo zdravotnictví,“ píší osobnosti podepsané pod výzvou „40 dnů“, která chce do Velikonoc dostat čísla v Česku na snesitelnou hranici.
Landova iniciativa klade důraz na individuální opatření, vysvětlování či na pochopení principů samoléčby. Požaduje návrat dětí do škol nebo uvolnění veškerých venkovních volnočasových aktivit. Vážně si poslanci i vláda vybrali jeho cestu? Pak se nemohou výsledkům průzkumů divit.
Vláda má zásadní problém s legitimitou. Vládne menšinově, s důvěrou, kterou ve sněmovně získala v době, kdy jsme žili nad poměry, projídali růst a o nějaké epidemii nikdo neměl ani zdání. Vláda prošla kritickým testem důvěry nedávno, kdy se od ní konečně odvrátili komunisté a ukázalo se, že ve dvojbloku ANO a ČSSD nemá podporu pro vyhlášení nouzového stavu.
Skutečnost, že fakticky přišla o důvěru sněmovny, se rozhodla vyřešit ignorací a tanečky kolem falešné hry s hejtmany. Důsledky už vidíme: žaloby o otevření škol, o náhrady škod, další rozvrácení politického systému. A to jsme teprve na začátku, škody budou narůstat. Spolu s dalšími mrtvými.
Legitimita vlády je v prachu, což ukazuje jak denní politická agenda, tak průzkumy nálad včetně těch předvolebních. Za normálních okolností by měla zdravá společnost sílu vynutit si Babišovu demisi a nahrazení jeho kabinetu nějakou formou vlády národní jednoty, národního zdraví nebo zdravého rozumu.
Proti tomu ovšem stojí dva faktory. Jedním je známé Babišovo prohlášení, že nikdy neodstoupí. Druhým je „faktor Zeman“. Už dnes fakticky vládne kabinet, který je poplatný přáním Hradu. Situace by mohla být snadno ještě horší, třeba ve vztahu k Číně nebo k dostavbě jaderných bloků. Úvahy jsou to ovšem pouze akademické, dokud neexistuje síla, která by oba politiky donutila o změně vůbec uvažovat. Takže nám zbývá jen ten Landa.
Autor je spolupracovník redakce.
