Komentář Terezy Spencerové: Donald Trump a léčba šokem

Oslavující příznivci Donalda Trumpa

Oslavující příznivci Donalda Trumpa Zdroj: Reuters

Donald Trump
Donald Trump
Donald Trump
Oslavující příznivci Donalda Trumpa
Donald Trump se stane 45. prezidentem USA
17
Fotogalerie

Americké volby ukázaly, že hlas voliče má v demokracii ještě smysl. Jako bychom na to zapomínali.

Úvodem přiznávám, že jsem prohrála hned několik sázek a v příštích dnech budu muset platit – bez ohledu na lekci z Brexitu jsem totiž věřila v sílu amerického politického establishmentu, mainstreamových médií a propagandy. Přesto kandidátka doslova vypolstrovaná stovkami milionů dolarů, podporovaná všemi vlivnými silami včetně mnoha republikánů – formálně vlastně „odsouzená“ k triumfu – prohrála. A pokud jde o přepočet na volitele, ne zrovna těsně, spíše o parník. Otázkou je, co se to vlastně stalo.

Na první pohled se zdá, že Donald Trump zvítězil ani ne tak díky „svým“ hlasům, ale především proto, že dokázal přetáhnout voliče od nejspíš historicky nejméně stravitelné kandidátky, kterou demokraté vůbec mohli do boje o Bílý dům vyslat. A neopřel se jen o bílé hlasy, jak se často omílá. U černochů a Hispánců si vedl lépe než další republikán, „politicky korektní“ Mitt Romney. Čili rasismem jeho úspěch vysvětlit nelze.

Hillary Clintonová otevřeně slibovala další války včetně vyhlášení bezletové zóny nad Sýrií. Ale příslušníci amerických ozbrojených sil, tedy lidé, kteří války „těch nahoře“ osobně bojují, se ve velké většině postavili za Trumpa a další zabíjení a umírání odmítli. V době, kdy se NATO sune k možnému střetu s Ruskem, je to důležitý vzkaz, který by nás, ve „zbytku světa“ – a tím spíš ve zbytku světa nedaleko od ruských hranic – měl zajímat především.

Hillary Clintonová se v posledních týdnech – péčí WikiLeaks a některých insiderů v americkém establishmentu – navíc proměnila v živoucí zosobnění korupce, volebních podvodů, válečného harašení.

A pokračování politiky, která stále výrazněji mění Američanům jejich „tradiční“ hodnoty a způsob života, ať už si o nich myslíme cokoli. I to jí zřejmě ubralo hlasy ve prospěch miliardáře, který obyčejné voliče oslovil takříkajíc „po zemanovsku“ – jako by opravdu byl jedním z nich.

A spolu s Hillary Clintonovou prohrála i mainstreamová média. Nejen ta americká, ale i zdejší, evropská. Po měsících takřka jednostranného psaní, vysílání, ale především manipulování ve prospěch kandidátky demokratů se ukázaly mantinely jejich vlivu. A prázdnota většiny jejich expertů, v USA trefně zvaných „mluvící hlavy“. Voliči jim nevěří.

Nejspíš proto, že většina voličů žije ve skutečném světě a nikoli ve virtuální realitě, která ovládla mnohé redakce a televizní studia. Vrátí se média ke svému původnímu účelu, kterým je informování bez politické příslušnosti, nebo zůstanou ve své roli a budou dál trvat třeba na tom, že do Bílého domu vstupuje „Putinův agent“? Čas ukáže.

Trumpovo vítězství s sebou přitom pro běžné Američany přináší i očividné hrozby. Zatímco samotného Trumpa lze nejspíš vnímat jako „pragmatika bez hranic“, který v dohledné době zklidní svou plamennou rétoriku i prostořekost, tým lidí, které vynesl s sebou, je přehlídkou nebezpečných ideologů. Republikáni navíc ovládli Senát i Sněmovnu reprezentantů, kde nyní mohou naplno „rozjet“ i ty nejdivočejší nápady.

Ať už si o výsledcích prezidentských voleb v USA bude kdokoli myslet cokoli, vedle mnoha neznámých přinesly jeden zásadní poznatek: Hlas voličů má v demokracii stále smysl. V poslední době jako bychom na tuto skutečnost začali zapomínat.

Autorka je komentátorkou Literárních novin
Video placeholde
Trumpův vítězný projev - české titulky • YouTube.com, Reflex.cz