Komentář Viliama Bucherta: Kůl v plotě

Alexandr Lukašenko

Alexandr Lukašenko Zdroj: profimedia

„Aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, podívejte – lid to žádá! A ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě.“ Tato popletená a absurdní slova šéfa československých komunistů Miloše Jakeše jsou stará už 31 let. Hodně ale připomínají současný osud běloruského diktátora Alexandra Lukašenka. Ten také neustále opakuje, že něco chce lid (přitom to chce především on a jeho posluhovači) a že on sám rozhodně není kůl v plotě.

Pravda to dnes už není, nepopulárním kůlem v plotě běloruské společnosti se stává s podivuhodnou rychlostí. Lukašenko je ale chytřejší, než byl Jakeš, také je daleko lstivější a nemilosrdnější. Tím je i nebezpečnější, a proto nelze v Bělorusku vyloučit jakýkoli vývoj. Od rychlého pádu bizarního vládce přes nové brutální zásahy policie a armády až po intervenci putinovského Ruska. Lukašenko vládne jako prezident od roku 1994 a dlouho se zdálo, že dokáže umně ovládat a manipulovat jak bezpečnostními a silovými složkami, tak státní správou i šéfy významných běloruských firem. Ovšem v posledních týdnech došlo k poměrně překvapivému zvratu.

Provazy, kterými svázal Bělorusy, začaly praskat a od zmanipulovaných prezidentských voleb z letošního 9. srpna (ty prý jednoznačně vyhrál s téměř 80 procenty hlasů) opouštějí Lukašenka jeho věrní. Touha po svobodě a demokracii dokázala nakonec potlačit u Bělorusů letitý strach a obavy. Prvním zásadním varováním byly pro Lukašenka odchody některých policejních důstojníků ze služby, protože se dál odmítali podílet na buzerování a mlácení protestujících obyvatel. To je něco nebývalého. Dalším varováním jsou stávky ve velkých běloruských podnicích.

O posledním víkendu se pak přidali na stranu demonstrantů i někteří zaměstnanci státní televize a dalších médií. Předtím zdánlivě neohrozitelná a silná moc se postupně sype jako domino. Navíc opozice používá dobrou taktiku. Za tisíce zatčených mužů vyšly do ulic odvážné ženy a dívky s květinami v rukou. Ty už policie nemasakrovala, protože jakákoli legitimita režimu by skončila v ten moment. Nebylo zatím ani specifikováno, jaké by Bělorusko mělo být po pádu Lukašenka. Z ulic pouze zní, že to má být demokratický a čestný stát. To je chytré, protože to integruje různé síly ve společnosti.

Pak se osamoceným kůlem v plotě stáváte snadněji. Alexandr Lukašenko samozřejmě neztratil všechnu podporu, kterou u některých Bělorusů měl. Někteří lidé se totiž pořád obávají, že příklonem k opozici ztratí zaměstnání. Prezident tím vyhrožuje státním zaměstnancům. Především ale není stále zažehnáno nebezpečí vojenského zásahu proti protestujícím v ulicích, který by se mohl změnit v krvavý masakr. Něco podobného naznačuje i ruský prezident Putin.

Ten sice Lukašenka moc nemusí, proto se podle všeho do žádné dobrodružné akce nepohrne, ale na vykonávání zásadního vlivu na Bělorusko mu dál extrémně záleží. Lukašenko je nebezpečný vládce a pro udržení moci udělá cokoli. Bude to zkoušet až do doby, než zůstane sám jako vzpomínaný pověstný kůl v plotě. O to více oproti tomu vyniká spořádanost a klid demonstrací posledních dní a kreativita vzbouřených Bělorusů. Pokud se jim podaří svrhnout diktátora, může jejich revoluce dostat název důstojná. To je stejně hezké jako naše sametová.