Konec dotací? Lež. Byznys se subvencemi je navázaný především na evropské fondy

Dotační byznys není až na výjimky navázaný na národní zdroje.

Dotační byznys není až na výjimky navázaný na národní zdroje. Zdroj: E15/Midjourney

Konec dotačního byznysu. Jo, zní to hezky. Moc hezký reklamní titulek. Vlastně z jinak katastrofální tiskové konference ke konsolidaci a důchodům je to asi to jediné, co si každý zapamatoval. Ušetříme ročně 54 miliard a ještě srovnáme podnikatelské prostředí. Zní to logicky, ovšem pouze do doby, dokud se nepodíváme na detail. A hlavně na čísla. Pak zjistíme, že je to celé opět úplně jinak. Tentokrát to ale už nejsou jen obvyklé triky, ale v naprosté většině jde o lež.

Hlavním nositelem dotací pro podnikatele je ministerstvo průmyslu a obchodu, kde chce ministr šetřit průběžně 20 miliard korun ročně. Tam ale nic nenajdeme. Pokud nebereme pár desítek milionů na malé vesnické obchůdky nebo osvětlení, tak jsou tam dvě velké průběžné položky pro podnikatele. Přibližně miliarda pro energeticky náročný průmysl jakožto kompenzace za emisní povolenky. To se dá jistě vzít, ale už vidím, jak vláda, která svým předsednictvím EU nechala snížit počet povolenek a tím vzrůst jejich cenu, bude dotčeným firmám vysvětlovat, že je nepodpoří.

A pak už je tam jen příspěvek na podporu výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů. O ty se dělí stát, firmy a spotřebitelé a činí 44 miliard ročně, z toho domácnosti a podniky 18 miliard. V době energetické krize stát (správně a na naše naléhání) převzal těchto 18 miliard na sebe. Je důležité upozornit, že to je částka, která je dána zákonem a vztahuje se k obnovitelným zdrojům vybudovaným zejména v letech 2010–2011.

Nyní má vláda dvě možnosti. Buď opět hodí placení oněch 18 miliard na spotřebitele (nešlo by přitom o úsporu, ale jen o navrácení do původního stavu), nebo to dál ponese na bedrech stát. Třetí možnost je, že se to přestane vyplácet. Ale to je utopie. Jde o staré závazky a jakkoli se nám nemusejí líbit, stát nemá jinou možnost, pokud nechce riskovat blamáž v tisících arbitrážích. I kdyby tak ale na sílu učinil, rozhodně nejde o ukončení dotačního byznysu. Pod tím si představuji, že firmy nebudou dostávat dotace na nové projekty.

Teoreticky si může vláda vzít ještě v řádu stovek milionů ze zahlazování po těžbě, ale to jsou zdroje pro státní podniky typu Diamo či OKD a nedovedu si představit, že se ukončí sanace po těžbě uhlí. I toto ale nemá s dotačním byznysem nic společného, jde o veřejný sektor. Je zde ještě jedna technická možnost. Téměř jistě se nevyčerpá celých 30 miliard na energetickou podporu velkých podniků, kterou schválila tato vláda na podzim. V době, kdy je měla podpořit, jim nedala nic a v době, kdy jsou ceny energií nižší, to tím pádem ušetří. Tím si sice pomůže, ale rozhodně to není průběžná položka a ani toto nemá nic do činění s dotačním byznysem, bylo to jen selhání ministra Síkely v reakci na vysoké ceny energií.

Dalších šest miliard si chce vzít ministr financí Stanjura z ministerstva dopravy. Ano, je to možné, ale to už nemá s dotačním byznysem vůbec nic společného. Ministr dopravy Kupka si dodnes nedokázal zajistit zdroje ani na letošní rozpočet a chybějících 30 miliard chce řešit tím, že si je půjčí u mezinárodních bank, a pokud přijde o dalších šest miliard, musí zkrátit výdaje na veřejné investice, údržbu silnic, dálnic či železnic nebo dá méně krajům.

Lze to, ale nějak tam nevidím ten dopad na ty nezbedné podnikatele, co čerpají dotace. Tedy i zde lež. Dalších pět miliard úspor v takzvaném dotačním byznysu jde za rezorty pro místní rozvoj a školství. Ano, i to rozpočtově lze. Jde o rekonstrukce místních komunikací, veřejných budov, komunitních bydlení pro seniory, škol nebo sportovišť. Ušetříme, ale vidíte tam nějaké dotace pro byznys? Opět nic.

Zbývá rezort zemědělství a úspora 10 miliard. Zatím se jen naznačilo, že to bude skutečně ukončení podpory pro potravinářské či zemědělské subjekty. Zde se nepřu. Jen podotýkám, že právě tam jde v celé Evropě nejvíce zdrojů a dopad bude ten, že oslabíme v těchto oborech naši soběstačnost a posílíme dovoz potravinářských výrobků. Opravdu to chceme? Dalších 13 miliard ministr financí nespecifikoval. Možná vidí zdroje v Technologické či Grantové agentuře. To jsou ale peníze na konsorciální výzkum, který se váže na pracoviště Akademie věd ČR či univerzity a výzkumáky. Zase tedy rozhodně nejde o byznys. I zde jde ale v nemalé části o již schválené a rozjeté projekty, které nelze jen tak zastavit. A to vůbec neřeším vládní deklarace o podpoře vědy.  

Dotační byznys, který má asi většina z nás v povědomí, totiž není až na výjimky navázán na národní zdroje, ale na evropské fondy. Můžeme diskutovat o jejich efektivnosti, ale odmítat je nedává smysl. O to víc, že to u podnikatelů nemá dopad na státní rozpočet.  Mým cílem není zpochybňovat, že se nedá někde ušetřit. Jen vláda u toho nesmí lhát tak, jak si zvykla. Část z deklarovaných 54 miliard ročně lze na výdajové straně docílit. Ale s dotačním byznysem nemá většina z toho vůbec nic co do činění. Začal jsem heslem z tiskovky kabinetu a rovněž s ním skončím. Tato vláda není ve formě.

Autor je místopředseda hnutí ANO a bývalý ministr průmyslu, obchodu a dopravy.