Konec éry Petra Fialy. ODS zůstává bez plánu i lídra
Končící stále ještě premiér Petr Fiala se stane nadlouho nejdéle sloužícím předsedou ODS, na Václava Klause už má teď se svými 11 lety a devíti měsíci nějakých 30 dní náskok, dalších zhruba 90 dní přibude do ledna, než se sejde volební kongres. Dohromady to dá jednu éru, celých dvanáct let.
O konci stále ještě premiéra Petra Fialy v čele ODS se už psalo hodně předem, neboť letošní volby v normálním světě, ve kterém, jak se ukázalo, stále ještě žijeme, byly kromě jiného o tom, že Fiala buď uhájí post premiéra, nebo skončí. Takto jednoduše věc stála a takto jednoduše ji premiér, po kratším váhání, sám zdůvodnil: „Byl jsem odpovědný za volební výsledek, skončím.“
Je až bizarní, jakými klišovitými obrazy se dá Fialova éra popisovat. Přebíral zdecimovanou stranu, kterou dokázal přivést do Strakovy akademie, bla bla. Udržel si profesorskou image, kterou čelil nástupu populistů a hnoji sociálních sítí, bla. Pak je tu ten věčně omílaný stereotyp, jak si konzervativního brněnského politologa vybral Pavel Blažek, učinil z něj předsedu strany a Fiala pak přes obrat k liberálovi a posunem do středu postavil Spolu, hráz proti Babišovi.
Je to všechno moc fajn a jeden by skoro zamáčkl slzu, když čte vyjádření Markéty Pekarové Adamové o tom, že byl Fiala nejlepším premiérem země v její novodobé historii. Což je zhruba tak přiléhavé, jako když Andrej Babiš postavil už od počátku čtyřletou permanentní kampaň na tvrzení, že byl Fiala naopak premiérem nejhorším, což od něho zní navíc komicky, když na tuto funkci sám suverénně kandiduje.
Sundejme si růžové brýle
Vít Rakušan je přesvědčený, že odchod z čela ODS nebude znamenat Fialův odchod z osobního boje proti populismu a extrémismu, těší se na zbývající měsíce spolupráce a kdykoli znovu na pivo. To má profesor nejspíš radost. Nezvykle vřele se na své poměry rozloučil i jeden z Fialových předchůdců, Mirek Topolánek. Čímž bych tuto sladkobolnou kapitolu uzavřel a věnoval se trochu též realitě.
Ta je taková, že je třeba odhlédnout od koalice Spolu, jejímž byl Fiala jasným vůdcem a především jejíž neúspěch ho k odchodu donutil. Situace ODS je jiná a je třeba říct, že daleko tristnější. Fiala stranu přebíral v lednu 2014 se 16 poslanci, nejhorším výsledkem v její historii. V roce 2017 vytáhl ODS na 25 křesel, před čtyřmi lety na 34 (klub se pak ještě rozrostl na 35). Letos jich získala 27. Na stranu, jejíž klub předtím nikdy početně neklesal pod 50 (minimum bylo 53 poslanců v roce 2010) a jehož maximem je dodnes Topolánkových 81 z roku 2006, jsou to pořád žalostná čísla.
Najde partaj nového lídra?
Sázka na Spolu v roce 2021 to dohromady s oním často zmiňovaným štěstím milionu propadlých hlasů dokázala zakrýt, teď ale realita partaj doběhla. Nemá plán pro samostatnou existenci, nemá lídry, jejich volebně nejúspěšnější tvář, jihočeský hejtman Martin Kuba, dělá drahoty, řada lídrů ODS v regionech byla v letošních volbách tak mimo voličský zásah, že je rovnou „vyslali do volebního boje jen na koloběžce“ (vedle Zbyňka Stanjury třeba Karla Krejzu na severu Čech).
Zdá se celkem přirozené, že s koncem Petra Fialy v čele ODS skončí i projekt Spolu. Jak říká zmíněný Martin Kuba, je to projekt pro vládnutí, v opozici nemá smysl. To je první krok k tomu, aby se ODS pokusila stát se zase hegemonem jedné části spektra. Do volebního kongresu schází tři měsíce a zatím velký nával na funkci předsedy není, což se samozřejmě do ledna změní.
Startovní pozice není pro velké změny připravená, Fiala ani nikdo z jeho nejbližších spojenců, kam patří i často zmiňovaný Martin Kupka, „tvrdou“ stranickou práci prakticky nevykonával. Teď má ODS tři měsíce na to, aby kdesi dokázala vygenerovat lídra, který se o vzkříšení pokusí. Jinak zůstává tam, kde byla někdy mezi lety 2014 až 2017. Možná největší, ale pořád jen jedna z malých stran.
