Pětadvacet korun za euro se blíží a je možné, že se této hranice brzy dočkáme. Není to ale jenom magická hranice, která by nás měla zajímat kvůli tomu, že 25 je kulaté číslo. Samotné oslabování koruny může v posledku ovlivnit, jak drahé budou hypotéky, za kolik se bude zadlužovat stát a jestli poroste česká ekonomika.
Česká koruna se dostala na nejslabší úroveň k euru za poslední více než rok a půl. Naposledy to bylo v květnu 2022, a to jen během jednoho z krátkodobých výkyvů, které jsme v tom roce zažili dva. Jinak bychom museli sáhnout až do roku 2021, abychom našli korunu tak slabou.
Česká národní banka oslabování koruny z pochopitelných důvodů čekala, ale ne tak silné, k jakému došlo. Snižování úroků v tuzemsku oproti eurozóně začalo zmenšovat úrokový diferenciál a s tím oslabovat korunu. Přestože koruna dlouhodobě tíhne ke konvergenci, alespoň v horizontu měnové politiky, tedy kolem roku a půl, měly by tu ještě být tlaky ke slabší koruně ze strany ČNB. Sazby ale začne snižovat i Evropská centrální banka (ECB), a tak se v prognóze ČNB z podzimu 2023 můžeme dočíst, že nejslabší koruna má být právě nyní, během prvního kvartálu letošního roku. V průměru ji ČNB čekala za 24,70. Už nyní jsme ale o kus dále, tedy koruna je ještě slabší. Ale bavíme se o průměrné hodnotě za první tři měsíce roku, takže teoreticky tu prostor k tomu, aby predikce ČNB vyšla, stále je.
S ohledem na očekávané únorové i březnové snižování sazeb je to ale nepravděpodobné. Česká národní banka může překvapit nejspíš jen ostřejším snižováním sazeb, než očekává trh, takže koruna je nahnutější spíše ke slabším hodnotám. A mohla by prorazit právě i onu magickou hranici 25 korun.
Všechno má ale svoji cenu a slabší koruna sice umí posílit export a tím i pomoci naší stagnující ekonomice, na druhou stranu je to ale proinflační faktor, který by mohl začít snahy o prudké snižování sazeb ČNB brzdit. Ne příliš, ale drobný dopad na vyšší sazby by se projevit mohl. A to se nás dotýká všech, ať už na ceně úvěrů, anebo v obsluze státního dluhu, kterou nakonec musíme zaplatit z daní.
Pětadvacítka má na „eurokoruně“ zázračnou schopnost psát dějiny. Je letokruhem našeho postavení ve světové ekonomice. Pod 25 za euro posílila koruna poprvé v roce 2008, pár měsíců před rozbuškou velké recese, přičemž se ale na této hodnotě ohřála jen chvíli a ještě v tomtéž roce zase magickou hranici přeskočila zpět do slabších úrovní. Pod 25 se zase koruna krátce podívala v začátcích dluhové krize eurozóny, poté co Řecko vyvolalo potíže, které vedly až ke vzniku Evropského nástroje finanční stability. Krátce po slavné řeči tehdejšího guvernéra ECB Maria Draghiho, která v červenci 2012 eurozónu definitivně zachránila, se koruna zase vrátila nad 25 a poté kvůli kurzovému závazku České národní banky dlouho nemohla zpět.
Povedlo se jí to jen na jeden týden v roce 2020. Byla polovina února a pravděpodobně není třeba připomínat, co se tehdy odehrálo a proč koruna zase výrazně oslabila. Zpět se pod 25 podívala až na úplném konci roku 2022 a s jedinou výjimkou tam zůstala až doposud. A výjimka to nebyla nijak bezvýznamná, krátce jsme se nad 25 dostali při pádu americké banky Silicon Valley Bank. Hroutily se banky, což určitě zapamatováníhodné je a dopad na korunu je pochopitelný.
Není v tom samozřejmě žádná historická nutnost, ale spíš náhodná zajímavost. Nebo alespoň věřme, že letošní pětadvacítka nebude doprovázena žádnou ohromující událostí, která by si zasloužila zápis do učebnic historie. Doufejme.
VIDEO: Fiala o minimální mzdě
