V Praze si můžete objednat kokain online a dostanete ho rychleji než pizzu. Několikrát jsem už byl svědkem toho, že obstarání téhle zakázané látky představovalo stejně banální úkon jako nákup v e‑shopu, běžně na tento bílý prášek lze narazit i v jinak slušně vypadajících podnicích. Dokazuje to, že válka alespoň proti této návykové látce selhala. Začít mluvit o regulovaném prodeji, jak to nyní udělal protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil (ODS), tak dává smysl a tímto směrem se některé státy nejspíš dříve či později vydají.
Kokain je v Evropě po marihuaně druhou nejoblíbenější drogou, vychází to z dat aktuální Evropské zprávy o drogách. Přestože celníci a ozbrojené složky zachytávají čím dál víc kilogramů tohoto prášku, počet uživatelů a spotřeba stoupá. To prozrazuje mimo jiné i analýza odpadních vod ve vybraných evropských metropolích, kde se koncentrace kokainu zvýšila ve 37 případů z 65.
K městům, kde obsah kokainu v odpadních vodách roste, patří i Praha. Čísla naznačují, že současná protidrogová strategie je jen málo účinná a mimo jiné pomáhá živit zločinecké kartely, za nimiž zůstává velké množství mrtvých.
Prohibice v historii opakovaně ukázala, že lidé se svých radovánek jen neradi vzdávají. S kokainem je to stejné, navíc skvělé pocity navozuje celkem spolehlivě. Mnohem méně spolehlivá je jeho současná distribuce: u pouliční nabídky si uživatelé nikdy nemůžou být jistí, zda se jedná o kvalitní „zboží“. Obrovské rozdíly jsou nejen v kvalitě, koncentraci, ale také v míře nevyžádaných příměsí. I proto řada lidí preferuje z opatrnosti „osvědčené“ dealery.
Co se může v krajním případě stát, když někdo užívá drogu takzvaně řízlou, tedy smíchanou z několika látek, ukázal třeba filmový hit Banger. Chtěl bych se vyvarovat spoilerům, tak snad postačí naznačit, že tahle praktika už mnoho lidí vážně ohrozila na životě. Mimochodem právě Banger velmi otevřeně ukazuje, jak jsou drogy v dnešní české společnosti všudypřítomné. A to nejen mezi lidmi na okraji, ale naopak i u mužů v oblecích, kteří na první pohled vypadají jako spořádaní byznysmeni.
Vzít si zpět kontrolu
Protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil o tomhle stavu dozajista ví, dokládá ho řada dat i zkušenosti přímo z terénu. A jistá forma regulovaného trhu s kokainem by vyřešila několik problémů naráz. Stát by například měl mnohem více pod kontrolou, jaké látky a jaké kvality si uživatelé aplikují.
Převzal by také iniciativu od drogových kartelů a zločineckých syndikátů. Nemusíme si hned přestavovat narkomafiány, jako byl Pablo Escobar, nicméně i tyhle superzločince vygenerovalo pouhé blokování velmi žádaného zboží. Stejně jako prohibice – u nás všeobecně přijímaného – alkoholu v USA dvacátých let zrodila legendu podsvětí jménem Al Capone.
Právě proto některé státy zvažují dekriminalizaci kokainu a objevily se už i první vlaštovky vážně zvažovaného regulovaného prodeje. Na předních místech žebříčku uživatelů bílého prášku v Evropě je třeba Švýcarsko. Městská rada Bernu, jednoho z největších švýcarských měst, letos v červnu odhlasovala pilotní projekt kontrolované distribuce kokainu. Jak to dopadne, zatím nelze odhadovat, projekt musí nejprve schválit vláda. Šance ale má, regulovaný prodej marihuany už pokusně probíhá v několika švýcarských městech. Každopádně to ukazuje jistý směr, o kterém se už vedou nejen teoretické debaty.
Bolívie a Kolumbie, největší výrobci kokainu na světě, na to jdou z druhé strany. Komisi OSN pro narkotika se chystají požádat, aby vyřadila listy koky, nikoli kokain, ze svého seznamu nebezpečných drog. Argumentují tím, že se tradičně využívají v čajích a léčivých přípravcích. Důvodem tohoto kroku jsou ale také devastující dopady bojů s drogovými kartely, které tamní venkov proměnily ve válečnou zónu.
Zájem o legalizaci kokainu už projevil i soukromý sektor. Třeba dvě kanadské společnosti, které získaly licenci na prodej kokainu nemocnicím a lékárníkům, naznačovaly, že by v Kanadě mohlo brzy dojít k jakési formě legalizace. Tím ovšem popudily kanadského premiéra Justina Trudeaua, který jejich prohlášení odmítl. Podobně jako u marihuany je nicméně znát, že úvahy o legalizaci kokainu probublávají na veřejnost ze všech možných směrů. V popkultuře si z tématu udělal legraci už dávno, před čtyřmi lety, seriál South Park.
Konec monopolu na informace
Celosvětová válka s drogami probíhá už desítky let. Bitvu s návykovými látkami úřadům ovšem pořádně zkomplikoval nástup internetu, a zejména mobilní telefony. Objednat si dnes drogu přes šifrovanou aplikaci je mnohem snadnější než před dekádou prostřednictvím slavného darknetu, který proslul kauzami s drogovými tržišti, jako byl Silk Road. Telegram si dovede nainstalovat každý uživatel smartphonu a snadno pak dohledá skupiny, jež v podstatě fungují jako drogové e-shopy.
Jak se rozšiřovala nabídka digitálních informačních médií a sociálních sítí, začaly se drogy dostávat novým způsobem i do obecného povědomí. Debatě už dnes nedominují státní kampaně, které strašily zkratkami typu, že marihuana je přímá cesta k tvrdým drogám a extáze vás na párty možná zabije. Kromě odstrašujících případů se začalo více mluvit o rekreačním využití a řada komunit začala pracovat na demýtizaci drogové scény. Dokonce i mainstreamový Facebook má svá temná zákoutí s videi lidí pod vlivem na party nebo koncertě.
Odvolání protidrogového koordinátora Vobořila po jeho výrocích o možné legalizaci kokainu, které žádají někteří konzervativní politici, postrádá smysl. Naopak máme štěstí, že tu někdo otevírá tak složité otázky a snaží se změnit způsob, jak o téhle vážné problematice už léta uvažujeme. Navíc legalizace a omezený prodej kokainu by společnost nejspíš nerozvrátily. Když ji nenarušila legální droga, která je bezkonkurenčně všudypřítomná: alkohol.
Rizikově pije 1,5 milionu Čechů a adiktologové upozorňují, že závislost na alkoholu patří mezi ty nejtěžší. Tahle látka je navíc podporována státem, který je ochotný couvnout, když jde o zavedení daně z tichého vína, a jeho zásluhou patří ceny piva v Česku mezi nejnižší v Evropě.
Vobořil ostatně nikdy neřekl, že kokain má být prodáván a že se má stát postarat o to, aby byl snadno dostupný a rozšířilo se jeho používání. Protidrogovému koordinátorovi jde o to, aby stát získal zpátky kontrolu, již v souboji s kriminálním podsvětím bohužel ztrácí. A aby uživatelé, kteří si i přes všechna zdravotní rizika stejně šňupnou, věděli, že to mohou udělat tím nejbezpečnějším způsobem.
