Letní dovolené jsou vždycky dobrou dobou, kdy dohnat čtecí resty, a jedním z předprázdninových pro mne byla nová kniha americké autorky Jennifer Pahlkaové „Recoding America“ o digitalizaci státní správy v USA. Je to dílo, které by si měl přečíst každý politik a úředník, pokud ve své práci byť jen zavadí o jakékoli nasazení IT systému nebo digitalizaci procesů.
Pahlkaová je zakladatelkou iniciativy Code for America, což je neziskovka, která má za cíl pomoci státní správě, aby byla technologicky gramotnější. Také je bývalou vysoce postavenou úřednicí v prezidentské administrativě Baracka Obamy, kde spoluzakládala agenturu, jež se stará o to, aby weby a systémy federální vlády byly přístupnější a funkčnější. Ve své knize jednoduše a srozumitelně vysvětluje, proč státní správa neumí s technologiemi nakládat a zda to vůbec jde změnit.
Cenné na knize je, že Pahlkaová chápe fungování státní správy, i to, jak se vypořádává se zadáním od volených politiků. Popisuje, jak úřady často jednoduchý úkol promění v komplikovaný proces, protože systém je nutí maximálně si krýt záda a zabránit jakýmkoli selháním. „Když systém či organizace nefungují tak, jak by měly, není to ve většině případů proto, že lidé v nich pracující jsou hloupí či zlí. Je to proto, že pracují podle schémat nebo pobídek, které nejsou při pohledu zvenku na první pohled pochopitelné,“ uvádí Pahlkaová a má pravdu.
„Politici vnímají, že nebudou znovu zvoleni za to, že zjednoduší a zracionalizují obří labyrint zákonů, pravidel a regulací, které upravují služby poskytované státem. Je těžké si představit člověka, který by kandidoval s programem změn toho, jak stát platí a kontroluje technologické projekty, nebo s programem reformy státní správy. Zároveň politici neustále přijímají nové zákony, což často (většinou nechtěně) ztěžuje realizaci služeb, a veřejně kritizují úředníky za selhání, takže ochota jít do jakéhokoli rizika je u byrokracie významně nižší.“ Tím mluví z duše každému, kdo někdy pro stát pracoval.
Receptem je podle ní změnit systém tak, aby byl flexibilnější a méně motivující k slepému dodržování pravidel a mnohonásobnému jištění právními posudky. A dále mít úředníky, kteří chápou, jak funguje produktový management a technologie a investovat hlavně do lidí a do IT kompetence ve veřejném sektoru. Pahlkaová ale přiznává, že politicky to prosadit je extrémně těžké. Řada popisovaných problémů se dá aplikovat prakticky stoprocentně na českou realitu.
Masivní outsourcing jakéhokoli státního IT? Máme i u nás. Málo IT expertů ve státní správě? Nekompetentní politická zadání? Obří a neuřiditelné IT projekty? Státní správu, kde se cení víc dodržování pevně daných pravidel než iniciativa? To vše také. Stačí se zastavit třeba kousek od Karlova náměstí na ministerstvu práce a sociálních věcí. To je zodpovědné za vyplácení příspěvku na bydlení, poměrně zásadní sociální dávky pro lidi s nižším příjmem. Nárok na něj má až čtvrtina českých domácností, čerpá ho zlomek. Proč? Důvodů je řada, stigma sociální dávky, nízké povědomí o tom, že je možné o něj žádat, ale také extrémně komplikovaný způsob, jak o něj žádat, ať už reálně návštěvou úřadu práce, nebo online podáním.
Web Hlídač státu nedávno popsal anabázi žadatelky, která se o to pokusila. Je to neveselé čtení, které končí tím, že měla doložit údajně nestandardně zvýšené platby za energie. Je to krásná ilustrace toho, na co Pahlkaová v knize upozorňuje. Zaprvé v případě jakýchkoli sociálních podpor je vhodné zaměřit se hlavně na mobilní telefony, protože u nízkopříjmových lidí je daleko pravděpodobnější, že mají chytrý mobil než počítač. Formulář MPSV vyplnit na telefonu prakticky nejde. Zadruhé se dá s úspěchem pochybovat, že někdo vůbec měří úspěšnost žadatelů, počet dokončených formulářů, chybovost a podobně. A zatřetí jde i o to, jaké politické zadání systém plní.
A to je krásně vidět z rozhovoru ministra Mariana Jurečky pro deník Právo koncem července. Ministr v něm na otázku k příspěvku na bydlení říká, že chce propojit daleko více dat, „abychom dokázali garantovat, že sociální systém nepodporuje lidi nebo domácnosti, které si mohou zajistit příjmy vlastní prací. Chceme eliminovat zneužívání systému dávek.“ Pokud je primárním politickým cílem ministra zabránit zneužívání systému dávek (jakkoli data jeho vlastního rezortu zjevně ukazují, že jde o naprosto marginální problém), logickým důsledkem bude, že systém nebude nastavený tak, aby dával přednost snadnému vyplácení oněch dávek pro ty, kteří na ně mají nárok.
Nefunkční služby státu jsou přitom z velké části nakonec zdrojem toho, že lidé vnímají jako nefunkční stát jako celek. Musí být politická vůle je zlepšit, což by ale často vyžadovalo – jak je vidět na příkladu výše – změnu přemýšlení politiků o tom, co je vlastně jejich cílem. Možná mohou začít tím, že si přečtou jednu ne moc tlustou knížku.
Autor je spolupracovník redakce.
