V poslední době se diskutuje o možnosti, že stát odkoupí společnost Net4Gas. Tento krok má svá pro a proti. Nejdříve ale pár důležitých historických souvislostí.
Společnost Net4Gas je částí původního plynovodu Transgas, založeného v prosinci roku 1970. Po rozdělení Československa zůstal státní podnik Transgas, postupně byly vloženy i české dálkové vysokotlaké plynovody. Následně byl podnik odstátněn a byla zahájena příprava na jeho privatizaci, již řídila vláda ČSSD.
K velkému překvapení byl Transgas přiřknut německým firmám RWE a Wintershall, která byla pod kontrolou ruského Gazpromu. Dějinným paradoxem společnost Wintershall pod tlakem Moskvy svůj zájem odvolala; skupina politiků a expertů snažících se o majetkový průnik Gazpromu do českého plynárenství tak pohořela.
Pro RWE bylo získání Transgasu, následně přejmenovaného na Net4Gas, mimořádně výhodnou investicí. Pro pochopení je však nutno vrátit se k počátkům samotného Transgasu – do roku 1970. Gazprom měl zájem zablokovat si kapacitu přepravy ruského plynu do západní Evropy „na věčné časy“, proto smlouva mezi námi a Rusy obsahovala doložku „prázdné za plné“.
Je to plynárenská hantýrka a v praxi znamená, že Gazprom platí přepravci za smluvně sjednanou kapacitu, ne za objem skutečné přepravy plynu. Bylo-li takto blokováno zhruba 70 procent kapacity plynovodu, získával Net4Gas plné tranzitní poplatky, aniž by skutečná přeprava této úrovně kdykoli dosahovala. Tato „jistota vysokého výdělku“ je výtečným zdrojem peněz pro pojišťovny a fondy; proto byl Net4Gas prodán konsorciu pojišťovny Allianz a investiční skupiny Borealis.
Ekonomická selanka trvala do druhé poloviny loňského roku. Přes Českou republiku již žádný ruský plyn netekl, Gazprom přesto dál platil. Pak ale tranzitní smlouvu vypověděl, podobně jako u německého plynovodu Opal. Tento krok pro Net4Gas znamenal podstatné snížení příjmů. A vzhledem k vysokým nákladům na provoz a údržbu je celkem logické, že vznikly úvahy o možnostech prodeje.
V době získání Transgasu v rámci privatizace zaplatila RWE Česku zhruba 118 miliard korun. Faktem je, že součástí koupě byly i podzemní zásobníky plynu a asi 40 miliard korun v hotovosti, které měl Transgas na účtech. Pokud by se tedy měla dnes stanovovat cena společnosti Net4Gas, je nutno tyto položky odečíst právě tak jako započíst pokles rentability vlivem zrušení ruského tranzitního kontraktu.
A nyní už ke zmíněným kladům a záporům možného státního odkupu. Proti tomuto návrhu je prostý fakt, že stát neumí řídit podnikatelské subjekty. Jasně je to patrno na skupině ČEZ. Pokud by Net4Gas zůstal akciovou společností vlastněnou státem, je podle zákona nucen prosazovat maximalizaci zisku. To však bývá v rozporu se snahou státu prosazovat sociální politiku. V případě, že by se stát stal jediným akcionářem Net4Gas, bylo by nezbytné provést zpětnou transformaci na státní podnik. Nadto v podmínkách, jež nyní panují, je otázka zisku až na druhém místě za sanací podniku jako funkční součásti naší plynárenské soustavy.
A teď důvody pro nákup: Net4Gas má dvě zásadní technologické funkce: import nebo tranzit zemního plynu ve střední Evropě a dálkovou dopravu plynu na našem území, tedy zásobování regionů plynem (dnes pro společnosti Pražská plynárenská, GasNet a E.ON). Na funkčnosti soustavy Net4Gasu tak závisí dodávka plynu pro celý stát, alternativy neexistují. Jakkoli má stát nástroj na ovládání činnosti Net4Gasu – Energetický regulační úřad, jenž určuje ceny služeb přirozených monopolů, nelze jej považovat za postačující.
Důvody jsou systémové. Energetické podnikání bylo vždy považováno za službu veřejnosti, ne za zdroj zisků. Status veřejné služby byl uplatňován v dobách, kdy existovaly lokální elektrárny a plynárny. Ke škodě odběratelů z oborů však vyprchal, „sloužím, jak nejlépe dovedu“ bylo nahrazeno „vydělávám, co nejvíc to půjde“!
Stojí-li nyní vláda před řešením vážného problému, měla by tyto věci mít na paměti. Nelze podnik rozdrobit zpět směrem k regionům – ztratili bychom tranzitní funkci, kterou musíme obnovit i bez ruského plynu. Ostatně již dnes tranzitujeme plyn „z Němec do Němec“.
Autor je energetický expert
