Vláda tahá za záchrannou brzdu rozjetého vlaku mimořádných valorizací důchodů. Komplexní řešení, jak udržet důchodový systém když už nevyrovnaný, tak alespoň bez devastujících dopadů na státní rozpočet, pro další desetiletí nemá. A tak se chce prozatím pouze vyrovnat s tím, co ji během posledních měsíců potrápilo nejvíc a co by jistě vyděsilo každého soudného ekonoma. Jsou to právě mimořádné výdaje na valorizace způsobené vysokou inflací a způsobem výpočtu.
Současným seniorům může být celkem šumák, jestli právě vládne Lojza, nebo Pepa a jak jsou rozloženy poměry sil mezi vládním kabinetem a legislativou. Uzavřeli svou smlouvu se státem, podle které nějakých 45 let pracovali a náleží jim za to důchod. Aby byl důstojný, existuje soustava pravidel, kterou známe jako řádnou a mimořádnou valorizaci. Úlohou státu je udržovat tento systém v chodu.
Má v ruce možnosti, jak systém upravovat, jak hledat zdroje a kdy případně důchodcům i trochu méně přidat. Senioři naopak drží v ruce volební karty - čím dál více jich budou držet v lepší barvě a ve vyšších figurách. Taková je matematika, na kterou spoléhá (každá) opozice a která pomalu začíná děsit vládu.
Upřímně: změny ohlášené ministrem Marianem Jurečkou jako velká revoluce nevypadají. Místo mimořádných valorizací kopírujících inflační křivky vznikne dávka, ano, říkejme tomu dávka, kterou bude stát posílat po zbytek roku, v němž inflace překročila pět procent. K 1. lednu se důchody řádně zvýší jako dosud a zase se bude čekat, co v dalších měsících udělá inflace.
Stát se pouští do loterie, ve které má docela dobře rozdané karty. Dlouhodobým cílem České národní banky je zkrocení inflace na dvě procenta – v takovém případě by stát byl hluboko pod hranicí rizika. A pokud by inflace v budoucnu vyskočila jako loni, stát je krytý limity pro zvýšení, které si sám stanovil. Pokud takto daleko dohlédla bývalá ministryně financí Alena Schillerová ve své kritice, že mimořádné valorizace budou zavedením dočasné dávky prakticky zrušeny, má pravdu.
Jak důmyslné je vládní řešení, si můžeme ukázat na příkladu. Valorizace, která vládu tak vyděsila, až o ni svedla ústavně problematický souboj letos v únoru, by ve své původní podobě znamenala přírůstek k průměrnému důchodu přes 1700 korun. Proti tomu je dávka v řádech vyšších stokorun čajíček, jen je třeba ji zabalit do hezkého balíčku a přidat sociálně úhlednou mašličku.
Jurečka tak činí akcentem na snižování rozdílů mezi růstem nejnižších a nadprůměrných důchodů. Polovina dávky má být fixní, pro všechny stejná, a zásluhovost se projeví jen ve druhé polovině, kde se k nižším důchodům přidá o něco nižší částka. Prakticky to znamená, že se veličina zásluhovosti osekává na polovinu, ale vykládejte to bohatým důchodcům, když máte v zádech zdivočelou opozici servírující populismus nejhrubšího zrna.
Bylo řečeno, že vláda komplexní důchodovou reformu nemá, chce ji představit v květnu. Na to, že je konec dubna, se ohlášená reforma zdá být nadbytečná. A je tedy třeba se ptát, proč to nemohlo počkat. Možnosti jsou dvě: buď vláda nepočítá s tím, že by se na doporučeních expertů dokázala shodnout a žádná komplexní reforma jako už tolikrát nebude. Druhá možnost, optimističtější, počítá s tím, že vláda nedokáže velkou reformu prosadit ve Sněmovně, případně že to bude trvat delší dobu. „Malou“ reformou valorizací a pravidel pro odchod do předčasného důchodu tak volí ad hoc řešení pro tuto chvíli.
