Ministr Stanjura se nechal slyšet, že pokud se v letošním rozpočtu najdou úspory v rozsahu do 20 miliard korun, plánované saldo 295 miliard by mohlo být zhruba dodrženo. Jedním snad vcelku logickým přístupem k odhadování celoročního výsledku je srovnání dosavadního letošního plnění celoročního rozpočtu s tím, co se dělo v posledním „normálním“ roce 2019.
V tomto srovnání – dáme-li stranou poněkud neprůhlednou oblast peněžních toků z EU a do ní – vycházejí příjmy asi o čtyři procentní body nižší: letos za první půlrok jsou na úrovni 45 procent celoročního plánu, zatímco v roce 2019 byly za prvních šest měsíců na úrovni 49 procent. Naopak výdaje jsou oproti roku 2019 čerpány v mírném předstihu kolem pěti procentních bodů.
Na straně tradičních daňových příjmů se od normálu roku 2019 výrazně odchyluje jen daň ze zisku, a to na stranu, která dělá ministerstvu financí radost: oproti roku 2019 je plnění ročního plánu u této daně v předstihu o 13 procentních bodů. Na straně výdajů nahání strach zejména vývoj neinvestičních transferů podnikatelským subjektům. Tyto dotace jsou letos za první pololetí o téměř polovinu výše oproti celoročnímu plánu, než jak tomu bylo v roce 2019.
Pusťte si rozhovor s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou
Na pozadí toho jsou především letošní „inovace“ spojené s vysokými cenami energií (kompenzace prodejcům energií za cenové stropy a podobně), u kterých se v druhé půlce roku předpokládá už menší nárůst. Oproti roku 2019 je ale náběh rychlejší také u dalších výdajových položek (platy, nákupy, důchody a investice).
Za předpokladu podobného vývoje do konce roku se dá očekávat, že tradiční daně a celkové výdaje povedou k navýšení deficitu oproti plánovaným 295 miliardám o vyšší desítky miliard. Po zahrnutí netradičních příjmů (z energetiky a od vybraných bank), jejichž větší část do rozpočtu dorazí až na podzim, by ovšem toto navýšení mělo být spíš v rozsahu nižších desítek miliard.
Autor je ekonom České spořitelny
