Musk rozžhavil sedm motorů naráz a Webbův teleskop „vyfotil“ atmosféru Marsu

Třesk Marka Schwarzmanna

Třesk Marka Schwarzmanna Zdroj: Jan Štěpánek

Prototyp raketového nosiče Booster 7 stanovil toto pondělí firemní rekord společnosti SpaceX. Její inženýři v texaské zátoce Boca Chica zažehli naráz hned sedm z třia­třiceti motorů Raptor, kterými má být superobří raketa miliardáře Elona Muska vybavena. Byť by se mohlo zdát, že sedm z třiatřiceti je nízké číslo, počet motorů je nutné zasadit do kontextu.

Sama přítomnost Boosteru 7 na startovací rampě znamená dobrou zprávu dokazující odolnost. V paměti zůstává silný výbuch z letošního července, který zazněl pod „sedmičkou“ při testování roztočení všech motorů, přesněji při zkoušce, ve které jsou pohonné látky prohnány komorami raptorů, rozeběhnou se čerpadla a motor se v podstatě dostane do fáze, kdy je připraven k zážehu.

Ke zkoušce bylo zapotřebí nějaké médium, které by motory rozeběhlo. Jak později přiznal sám Musk, kryogenní palivo má tu nevýhodu, že se dobře odpařuje, přičemž ve směsi se vzduchem vytváří „výzvu“. Ona výzva se samozřejmě ukazuje jako silně explozivní, zvláště je-li násobena třiatřiceti a nefouká-li dostatečně všudypřítomná přímořská bríza, od které inženýři očekávali, že mrak plynu rozptýlí.

„Naráz už to takhle testovat samozřejmě nebudeme,“ slíbil krátce po explozi Musk s odkazem na to, že při prvotním roztočení turbín palivo vždy mírně odtěká. Tlaková vlna obří ohnivé koule tehdy otřásla celou „sedmičkou“ a vyvolala otázky o možném narušení konstrukce, poničila startovací rampu, v několika místech také izolaci samotného nosiče a zdevastovala další vybavení, které tehdy inženýři nepovažovali za nehořlavé či výbuchuvzdorné.

Takzvaný statický zážeh sedmi motorů je sám o sobě rekordní – SpaceX nikdy naráz tolik raptorů „nekočírovala“. Naposledy firma zažehla pod některým z nosičů kosmické lodi Starship tři motory, a to na konci srpna. Ze začátku téhož měsíce pak pochází záznam o prvním zážehu dvojice raptorů.

Test sedmi motorů dopadl v podstatě dobře, Musk si po něm v tweetu pochvaloval, že tlaky napříč systémy „vypadaly dobře“ a že je tedy čas přesunout na rampu k testu nosnou raketu číslo osm. Ta bude v následujících týdnech podrobena takzvanému wet dress testu neboli plné sekvenci napuštění palivem – fanoušci explozí pozor – pro všech 33 motorů.

Doufejme, že celá procedura půjde inženýrům SpaceX lépe od ruky než těm v NASA, kteří se právě s nestabilitou tlaku při napouštění paliva opakovaně potýkali při startovní přípravě nosné rakety pro velmi těžké náklady Space Launch System, která nahradí vysloužilé raketoplány. Mimochodem právě v průběhu uzávěrky vydání tohoto čísla se v NASA na SLS opět pokoušejí provést kryogenickou demonstraci, při které proženou kryopalivo všemi okruhy rakety poté, co museli na hlavní čerpací „hadici“ k SLS vyměnili veškerá těsnění. Držme jim palce.

Vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST) vznikl proto, aby hleděl do dalekých hlubin vesmíru a pozoroval v něm jevy a tělesa – tedy hvězdy, působení černých děr, exoplanety a dost možná existenci mimozemského života – na časové ose vzniknuvší těsně po velkém třesku.

Vědci pracující s infračervených pozorovacími přístroji v pondělí představili nečekané snímky Marsu, který máme, skromně řečeno, hned za humny. Pro astronomy nebyla tato pozorovací mise nějaká bokovka, ale plnohodnotný výzkumný úkol: hned po první analýze například získali cenné informace o marsovském povrchu a hlavně o atmosféře, jejíž „stín“ viditelně zachytili na jednom ze snímků.

Veškerá měření, z nichž byl snímek sestaven, zajistila 5. září infračervená kamera NIRCam. Astronomové věří, že získaná data budou moci zkombinovat se snímky, které na povrchu rudé planety již dříve pořídily rovery Curiosity a Perseverance. Samotné snímkování muselo vzhledem k blízkosti planety proběhnout velmi rychle, aby „záře“ Marsu, tedy planetou odrážené teplo, přístroje neoslnila. Na nejzajímavějším snímku je vidět pánev Hellas – rozsáhlý, zhruba dva tisíce kilometrů dlouhý geologický útvar – přes kterou se táhne zvláštní stín.

„Ten tmavý úsek nás překvapil. Dívali jsme se na něco velmi jasného, co ale náhle ztmavlo,“ konstatoval na pondělním kongresu Euro­planet Science jeden z vedoucích vědeckých pracovníků Goddardova kosmického střediska Giuliano Liuzzi s tím, že technicky ona tmavá skvrna není důsledkem nějakého tepelného jevu. Projevuje se tak světlo, které je při průchodu atmosférou Marsu pohlcováno oxidem uhličitým.

„Pánev Hellas se na Marsu nachází níže než okolní geologické útvary, díky čemuž je v její oblasti vyšší atmosférický tlak,“ vysvětlil Liuzzi. A právě vyšší tlak podle něj vede k potlačení teplotního záření o specifické vlnové délce. Pro zvědavce: říká se tomu Starkův efekt a podle vědců to jen dokazuje, jak citlivou a detailní spektroskopii dokáže JWST zajistit. Vrcholem pozorování prý bude potvrzení přítomnosti metanu na Marsu. „To je naším budoucím cílem,“ uzavřel Liuzzi.